Voda
Voda jako chemická sloučenina vodíku a kyslíku je základní podmínkou života, který v ní také vznikl. Za normální teploty a tlaku se jedná o bezbarvou a čirou kapalinu bez zápachu, v silnější vrstvě je namodralá.
V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: pevném (led a sníh), kapalném (voda) a plynném (vodní pára). Zajímavé je, že největší hustotu nemá led, ale voda v tekutém skupenství při 3,95 stupních Celsia. Dalším snižováním teploty se objem jednotkové hmotnosti vody zase zvětšuje.
Lidské tělo obsahuje zhruba 70 % vody a již ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Bez vody člověk vydrží maximálně 7-10 dnů. Rostliny obsahují až 90 % vody.
Voda v přírodě
Rozšířením vody na Zemi se zabývá obor s názvem hydrologie, pohyb vody v zemské atmosféře zkoumá také meteorologie. Voda pokrývá více než 71 % jejího povrchu. Více než 97 % plochy vodstva tvoří moře a oceány, sladká voda představuje pouze 3 % hydrosféry. Slaná voda na zemi obsahuje v průměru 35 gramů solí na jeden litr (78 % chlorid sodný, 11 % chlorid hořečnatý).
69 % sladké vody se nachází v ledovcích v polárních oblastech, 30 % představuje podzemní voda a pouze jedno procento voda povrchová a atmosférická.
Kromě slané a sladké vody existuje také takzvaná voda brakická. Jde o smíchanou slanou a sladkou vodu u ústí řek do moří a oceánů.
Koloběh vody v přírodě začíná srážkami. Více než 50 % z nich se znovu vypaří (někdy i 100 %), 10-20 % steče do potoků, řek, moří a oceánů, méně než 10 % vody se může vsáknout.
Maximální koncentrace kyslíku v litru vody je 14 mg při teplotě 4 stupně Celsia, s rostoucí teplotou podíl kyslíku klesá.
Zdroje vody
Jako zdroje vody jsou chápány povrchová, nebo podzemní voda, která je využívána (nebo může být) pro uspokojování lidských potřeb, nejčastěji tedy pro výrobu pitné vody.
Zdroje vody mohou být podzemní, nebo povrchové. Pro úpravu pro konzumaci se hodí pouze mizivé procento vody na Zemi. Také proto zhruba pětina obyvatel Země nemá v současnosti odpovídající přístup k nezávadné pitné vodě.
Pitná voda se získává zpravidla úpravou surové vody ze zdrojů. Z některých zdrojů (zejména podpovrchových) je možné získat pitnou vodu bez její úpravy. Surová voda se odvádí do úpraven vody, kde se přemění na vodu pitnou. Odsud následně směřuje do vodojemů a vodovodní sítí ke spotřebitelům.
Parametry pitné vody
Kvalita pitné vody se v České republice řídí zákonem o ochraně veřejného zdraví a vyhláškami, které se k tomuto zákonu vztahují. Vyhláška č. 252/2004 Sb. Definuje hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah její kontroly. Pitná voda musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví, a nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Vyhláška stanovuje parametry pitné vody a jejich limity, určuje minimální roční četnost odběrů a rozsahu vzorků pitné vody ve vodovodní síti. Obsah radionuklidů je sledován na základě Vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně.
Čištění odpadních vod
Odpadní voda je voda, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Podle způsobu znečištění je možné ji dělit na komunální a průmyslové odpadní vody. Před vypouštěním zpět do přírody (potoka, řeky) musí být vyčištěna dle platné legislativy.
V čistírnách odpadních vod probíhá intenzivní čištění odpadní vody, mnohem pomaleji a samovolně ale probíhá také v přírodě během procesu samočištění.
Kanalizační síť
Stokové sítě se dělí podle vody, kterou odvádějí na jednotné (odvádí jak splaškové, tak dešťové vody) a oddílné (zvlášť je odváděna dešťová a zvlášť splašková voda).
Podle způsobu odvádění odpadních vod rozlišujeme kanalizační systémy gravitační, kdy voda sama odtéká kanalizací, protože má příslušný spád, nebo tlakové, u kterých je odpadní voda čerpána z jímky u nemovitosti do tlakové sítě.
Kanalizace není pouze potrubí. Zahrnuje také nejrůznější objekty, jako jsou šachy, přípojky, uliční vpusti, čerpací stanice nebo odlehčovací komory.
Čištění odpadních vod
Při čištění odpadních vod se používají chemické, fyzikálně-chemické a biologické metody.
První částí čistírny odpadních vod je hrubé předčištění, které slouží k odstranění hrubých nečistot. Dochází k oddělení hrubšího materiálu na česlích (technologické zařízení sloužící k zachycení plovoucích nečistot). Těžší částice se usazují v lapácích štěrku a písku. Jejich konstrukce zpomaluje rychlost proudění vody a částice se usazují. Následuje mechanický stupeň čištění, který zajišťuje separaci jemnějších podílů nerozpuštěného znečištění odpadní vody.
Biologický stupeň čištění zajišťuje odstranění rozpuštěného organického znečištění biologickou cestou v aktivační nádrži s následným oddělením kalu od vyčištěné odpadní vody v dosazovací nádrži. Aktivační nádrže mohou mít aerobní (provzdušňované) nebo anoxické (bez přívodu vzduchu) uspořádání.
Nedílnou součástí čistíren odpadních vod je kalové a plynové hospodářství. Kal vzniká sedimentací v usazovacích nádržích a dále sedimentací aktivovaného kalu v dosazovacích nádržích. Tento kal je částečně vracen do procesu biologického čištění, část je přečerpávána jako přebytečný do kalového hospodářství.
Při stabilizaci kalu dochází k vývinu bioplynu, ten je následně používán jako zdroj energie pro danou čistírnu odpadních vod. Ve velkých čistírnách jsou instalovány kogenerační jednotky pro výrobu elektrické a tepelné energie.
Pro každou čistírnu odpadních vod je příslušným vodoprávním úřadem podle zákona 254/2001 Sb. o vodách, v platném znění vydáno rozhodnutí o vypouštění odpadních vod. Rozhodnutí konkrétně stanovuje hodnoty, které musí být dodrženy na odtoku z čistírny odpadních vod a také četnost, se kterou probíhá odebírání vzorků k analýze. Kromě povinných rozborů se stanovuje celá řada provozních rozborů, které slouží jako podklad k účinnému provozování čistírny odpadních vod.