Vodárenství v České republice je vysoce fragmentovaný obor z hlediska vlastníků i provozovatelů infrastruktury (8 000 vlastníků, 3 000 provozovatelů), stejně jako je přísně regulovaný z hlediska cenotvorby i kvalitativních parametrů pitné i vyčištěné odpadní vody. Jde také o branži, která se od pádu komunistického režimu v roce 1989 kvalitativně výrazně posunula kupředu. Při mezinárodním srovnání s okolními státy, například se zeměmi tzv. Visegrádské čtyřky, vychází Česká republika z hlediska kvality služeb a řady dalších parametrů jako vodárenský lídr střední Evropy.
Kritika Evropské unie z hlediska vyžadované legislativy je v některých případech nespravedlivá, protože zásadní jsou zákony přijímané na národní úrovni. Ty jsou často mnohem přísnější, než vyžaduje Brusel. V současnosti hýbe vodárenským sektorem v celé Evropě především schválení směrnice o čištění městských odpadních vod. Ta byla Evropským parlamentem schválena 10. dubna 2024. Některé podmínky jsou v našem prostředí již implementovány, další ale budou v následujících 20 letech vyžadovat řadu zásadních změn i investic.
Čím se můžeme pochlubit
96 % obyvatel naší země je napojeno na veřejnou vodovodní síť, 88 % na kanalizaci pro veřejnou potřebu a čistírnu odpadních vod, ztráty ve vodovodní síti jsou významně pod evropským průměrem, když v naší zemi činí zhruba 14,5 %. V lokalitách, kde působí jako nejvýznamnější vodárenská společnost v moravskoslezském regionu, SmVaK Ostrava, jsou ztráty dokonce menší než 10 %. Z evropského srovnání vychází české vodárenství jako jedno z nejlepších. Délka vodovodní síti se v zemi během dvaceti let v EU zvýšila ze zhruba 65 na více než 81 tisíc kilometrů, čímž na každého připojeného obyvatele připadá více než osm metrů vodovodu. Ještě výraznější rozvoj je patrný u kanalizací, kdy se síť prodloužila od roku 2004 o třetinu z více než 30 tisíc kilometrů na více než 51,5 tisíc. V kontextu s debatami o výši vodného a stočného je nezbytné upozornit na fakt, že zhruba polovinu z této částky představují odvody do veřejných rozpočtů.
Unikátní situace v Moravskoslezském kraji
SmVaK Ostrava, které jako nejvýznamnější vodárenská společnost v Moravskoslezském kraji působí dominantně v okresech Opava, Nový Jičín, Frýdek-Místek a Karviná, mají v České republice unikátní pozici. Jako jediný významný vodárenský subjekt v zemi infrastrukturu, kterou provozuje, také dominantně vlastní (s výjimkou majetku vybudovaného převážně z fondu EU a ČR municipalitami, který SmVaK Ostrava provozují na základě smluvních vztahů).
V regionu je situace specifická tím, že SmVaK Ostrava působí prstencovitě v okresech kolem krajského města, ale v Ostravě provozuje infrastrukturu ve vlastnictví města společnost OVAK. Přesto jde zhruba ze dvou třetin o pitnou vodu, která je vyrobena v úpravnách vody SmVaK Ostrava a předávána do sítě krajské metropole na jejích hranicích.
EU a vodárenství
V řadě momentů je česká legislativa přísnější než evropské normy. Například pro pitnou vodu stanovuje vyšší počet kvalitativních parametrů, než jich vyžaduje Evropská unie. Obdobná situace platí pro limity pro vypuštění vyčištěné vody. Na rozdíl od jiných subjektů nemohly SmVaK Ostrava čerpat na modernizaci infrastruktury evropské dotace, které stály za rozvojem sítí a budováním čistíren odpadních vod především v menších městech a obcích v zemi. Od vstupu do EU tak alokovaly SmVaK Ostrava do infrastruktury více než 11 miliard korun vlastních zdrojů.
Článek vyšel v letním vydání magazínu SmVaK Ostrava Z první ruky