Likvidace splašků v Praze je proces starý skoro jako město samo. Potřeba hygienicky zabezpečit obyvatele souměstí tak, aby nedošlo k šíření nemocí ze splašků, tu byla přítomna neustále. Až do 19. století se ale jednalo o činnost nekoordinovanou, kdy se nikdo nestaral o její budoucí vývoj. V době rozmachu města a jeho rozvoje jako největšího sídelního města v Českém království se nutnost sjednotit vedení celého odvětví ukázala v plné nahotě.
V roce 1888 došlo ke konstituování zásadního správního orgánu letos slavícího 135 let od založení – Kanalizační kanceláře. Ve své době se jednalo o zásadní zásah do administrativy, ačkoliv je z dnešního pohledu již zapomenut. Spolu s Kanalizační kanceláří vznikly další orgány mající na starosti správu zásobování vodou. Ty navazovaly na předchozí vývoj, kdy byla vodárenská správa sjednocena již o sto let dříve, v roce 1783, po spojení původních pražských měst do jedné aglomerace.
Kanalizační kancelář vznikla jako z nouze ctnost – byla odpovědí na nepovedenou soutěž z let 1883–1886, kdy město vyhlásilo „generelní projekt“ na odkanalizování celé tehdejší obydlené oblasti. Ani jeden z pěti projektů nedokázal plně přednést řešení, které by zahrnovalo jak oblast Královského hlavního města Prahy, tak jeho postupně se utvářejících předměstí, či následnou manipulaci se vzniklým odpadem. Všechny pracovaly jen s malou oblastí samotné Prahy, či více méně nepatrným územím v okolí, neřešily technologii zpracování odpadů, technickou realizaci samotných stok, ale především nepočítaly s jakýmkoliv vývojem souměstí do budoucna – tedy s jednou ze základních podmínek, které bylo nutno při řešení kanalizace mít na paměti.
Jedním z problémů, které soutěž takto odhalila, byla absence jakýchkoliv podkladů – ať už se to týkalo detailní nivelace Prahy, dokumentace stávajících stok či získání údajů o podzemních vodách a povodních. Z dnešního pohledu se jedná o základní údaje, nutné pro provedení jakéhokoliv stavebního projektu. Tehdejší situace v Praze byla nicméně založena na v zásadě organickém růstu původních inženýrských sítí a podklady k nim existovaly jen nahodile či vůbec.
Hlavními postavami Kanceláře se stali Ing. Josef Václavek, který byl pověřen jejím vedením, Ing. Čeněk Ryvola, který původně pracoval na jednom ze soutěžních projektů, a Ing. Eduard Máslo jako její první geometr. Kancelář za necelý rok své existence vypracovala podrobnou nivelaci a dokumentaci stávajících stok v měřítku 1:720, zaměřila hloubky sklepů, provedla měření hladin podzemní vody ve studních a stavů vod ve Vltavě. Řešila také četnost a vydatnost dešťů a povodní v Praze. V červenci 1889 Kancelář předložila na schůzi své dozorčí rady návrh programu generelního projektu.
Po dlouhých a emotivních jednáních o nových úkolech pro pražskou kanalizaci se Kanalizační kancelář stala zásadním orgánem, který celý projekt připravoval pod vedením W. H. Lindleye. Ačkoliv v roce 1889, po dokončení přípravných prací, prakticky zanikla, vynutil si Lindley její obnovu jako expertního orgánu nutného pro úspěšné dotažení celého projektu.
Po dokončení stavby kanalizační sítě Kancelář pokračovala v činnosti jako Odbor 9 Stavebního úřadu hl. města Prahy. Měla za úkol řešit další problémy a výzvy spojené s rozšiřováním a projektování celé sítě – výstavbu nových stok, opravy těch stávajících nebo zatrubňování pražských potoků. V meziválečném období se jednalo především o stavbu nové čistírny odpadních vod. Tento projekt byla tak zásadní a rozsáhlý, že došlo v roce 1926 k rozdvojení agendy na dva samostatné úřady, 9 a 9a. Další správní vývoj tohoto orgánu zaznamenal několikeré další slučování a přejmenování původní Kanceláře. V dnešních dnech je právním i morálním nástupcem původní Kanalizační kanceláře současný provozovatel kanalizační sítě Pražské vodovody a kanalizace, a.s.
Více než stoletý vývoj provozního orgánu zároveň ukázal stabilitu a odbornost celého oboru – navzdory změnám názvů či politického vedení zůstávali v Kanceláři ti stejní profesionálové, kteří byli pro chod města nenahraditelní. Odborným vedením provedli město labyrintem století a dokázali zabezpečit jeho plynulý chod tak, aby mohlo nerušeně růst a jeho obyvatelům nehrozilo nebezpečí z epidemií nakažlivých nemocí.
PhDr. Kryštof Drnek, Ph.D.
Historik Pražských vodovodů a kanalizací, a.s.