Náklady na pořízení a provoz technologií jsou obrovské a malé vodárny – pokud nejsou začleněny do většího celku – je nemohou ze svých příjmů financovat, popsal situaci ve speciálu Hospodářských novin, Budoucnost vody a vodárenství, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) České republiky Vilém Žák.
Právě malé obce, které vlastní a zároveň provozují vodárenskou infrastrukturu, mají v celém systému velmi nevýhodné postavení, protože postrádají technické a odborné zázemí pro plnění řady zákonných povinností. Především jde o získání prostředků na obnovu infrastruktury, která má být financována z vodného a stočného, informovaly HN.
„Existují lokality, kde byla například za velké pomoci dotací vybudována infrastruktura pro řídce osídlenou oblast bez velkých odběratelů, navíc často ve složitém terénu, s vysokými investičními náklady na připojeného obyvatele. V takové lokalitě je dosažení skutečné samofinancovatelnosti ze vodného a stočného fikcí. Nejlepším řešením je v takových případech začlenění do většího vlastnického celku, kde se náklady hustě a řídce osídlených lokalit zprůměrují a regionální solidární cena může být jak sociálně únosná, tak zajišťující dostatek prostředků na budoucí obnovu majetku,“ řekl předseda odborné komise SOVAK ČR pro vlastníky infrastrukturního majetku Milan Míka.
Propojování vodárenských subjektů se jeví jako účinné řešení. Tam, kde se městům a obcím podařilo udržet provozování vodohospodářské infrastruktury ve větším celku, mohou daleko efektivněji nasazovat do provozu moderní technologie.
Zdroj: Hospodářské noviny: Budoucnost vody a vodárenství
