Předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák na včerejším semináři Fakta o vodě, který proběhl v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, prezentoval řadu zajímavých, ale velmi často opomíjených údajů o tomto sektoru.
Na vodném a stočném se podle Vlasáka každoročně vybere více než 40 miliard korun, z čehož ovšem 41 % představují odvody, daně a další poplatky směřující do veřejných rozpočtů. Například poplatky za odběr povrchové a podzemní vody máme spolu s Německem nejvyšší v Evropě, nad průměrem jsme i s 15% DPH. V některých státech je voda od DPH osvobozena úplně, někde je sazba nižší, nicméně najdou se i stát, které mají zdanění ještě vyšší (20 % v Bulharsku, Estonsku, na Slovensku, 25 % v Rumunsku…).
Majetek v sektoru přesahuje jeden bilion korun. Na jeho obnovu by ročně mělo směřovat 20-25 miliard, nicméně realita je zhruba poloviční.
Zajímavý je také dlouhodobý trend poklesu spotřeby vody až na současnou úroveň, která je podle řady expertů již hygienickým minimem. Zatímco v roce 1990 spotřeba činila 170 litrů na osobu a den, v současnosti jde zhruba o 90 litrů.
Vlasák se také vrátil do krátce porevoluční doby, kdy se na začátku devadesátých let minulého století vrátila vodohospodářská infrastruktura do rukou měst a obcí, které musely bez jakéhokoliv metodologického vedení a zkušeností přijmout rozhodnutí, jak s nově nabytým majetkem naloží. Zhruba jedna třetina municipalit se rozhodla pro smíšený model, kdy majetek vlastní i provozuje, zhruba dvě třetiny zvolily model oddílný, kdy byl jako provozovatel vybrán externí subjekt. Situace je v současnosti v naší zemi taková, že 85 % infrastruktury vlastní města a obce. Specifická je situace v Moravskoslezském kraji (s výjimkou největšího města Ostravy, kde funguje oddílný model), kde třetí největší společnost u nás, Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, infrastrukturu vlastní i provozuje.
Důsledkem polistopadového dění je také výrazná fragmentace sektoru, kdy máme více než 6400 majitelů (ačkoliv máme jen 6300 měst a obcí) a 2700 provozovatelů. 50 největších vodárenských společností pak zásobuje zhruba 90 % obyvatel. Právě malé vodárenské společnosti vlastněné municipalitami mají často problém s tím, aby generovaly dostatečné prostředky pro obnovu sítí. Brání jim v tom často obava zvýšit na reálnou úroveň odpovídající nákladům ceny vodného a stočného. V krizových momentech se pak musí obracet na státní organizace s prosbou o podporu či dotaci.