SVAS: Oslavme Světový den vody jinak

I oslavy Světového dne vody v roce 2021 poznamenala pandemická situace. Pro širokou veřejnost jsou tak brány vybraných vodohospodářských zařízení uzavřené. A protože voda je nenahraditelná, zaslouží si oslavit svůj svátek alespoň ve svém přirozeném prostředí, a to formou naučné stezky, uvedly Středočeské vodárny.

„Když nemůžeme s ohledem na současnou situaci pozvat svoje zákazníky do vodárny, alespoň je můžeme nalákat do přírody na naučnou stezku do Mšena na Kokořínsku, kde se zájemci mohou seznámit s celým vodárenským systémem a dalšími zajímavostmi vztahující se k vodě,“ řekl Pavel Pobříslo, provozní ředitel společnosti Středočeské vodárny. Deset kilometrů naučné stezky „Voda – zlato zdejšího kraje“ vede po místních turistických trasách. Součástí je i devět infotabulí.

„Naučnou stezkou chceme ukázat, jaké úsilí naši předci museli vynaložit, aby se vybudoval vodárenský systém, který ve 30. letech 20. století byl největší v Evropě a slouží do současnosti,“ vysvětlil Pavel Pobříslo, podle kterého stezka zdůrazňuje důležitost vodárenství. Stezka vznikla v roce 2014 ve spolupráci města Mšeno a společností Vodárny Kladno – Mělník a Středočeské vodárny.

Zajímavosti ze stezky

Městské lázně Mšeno

Většina obyvatel městečka Mšena si nemohla dovolit zavedení vody do svých domovů (zvláště pro koupání), vznikla zde potřeba vytvoření městských lázní, do kterých by se bylo možné chodit koupat. Ve 30. letech minulého století tehdejší měšťané nechali postavit lázně ve slohu art deco s malými kabinkami, kde byla vždy umístěna jedna vana pro občany města, kteří se sem chodili vykoupat, protože koupelnu mělo jen pár rodin ve městě. Teplá voda byla do kabinek dodávána z dvou velkých nádrží, které byly umístěny na střeše lázní, a ohřev vody v těchto nádržích zajišťovalo slunce.

Výstavba vodovodu

Protože veškerý náklad na stavbu vodárny i výtlačného vodovodu, kdy byl brán zřetel na to, aby se v budoucnu mohly všechny obce okolní na vodovod připojit, neslo město Mšeno, musela každá z přistupujících obcí přispěti určitou částkou podle daňového základu z roku 1924 na toto společné zařízení. V té době bylo na skupinový vodovod připojeno již 13 obcí a kubík vody účtován za 1,95 koruny.

Následkem neustálých stížností obcí do předpisů vodného podle vodoměrů, v roce 1935 byl vypracován po dlouhých poradách návrh na jeho paušalování. Podle něj se mělo provádět pololetně ve všech obcích sčítání obyvatel, dobytka, živnostenských a průmyslových podniků, jež pak sloužil jako základ pro výpočet paušálu. Spotřeba vody byla brána podle směrnic zemského úřadu, a to na osobu 20, pro velký dobytek 45, pro malý dobytek 15 litrů denně a pro podniky živnostenské a průmyslové dle odhadu a velikosti podniku.