Babí léto je skvělou částí roku pro putování po proudu Lužnice z Tábora směrem do Bechyně. Cestu si rozdělme na několik části, a to především s ohledem na to, že v její polovině je aktuálně kvůli modernizaci neprůchozí řetězový Stádlecký most. Jeden z unikátů mostního stavitelství u nás. Autor textu byl pravděpodobně v polovině září jedním z posledních pěších, kteří měli možnost přejít na druhou stranu před tím, než začal být odvážen dřevěný svršek mostu.
Po cestě narazíme na řadu zajímavých míst, které je třeba zmínit a které by byla chyba opominout, proto se v první části putování zaměřme především na mlýny a technické památky, které budeme míjet.
Výlet může začít v Táboře u Švehlova mostu, od nějž směřuje do skalnatého údolí řeky červená turistická značka. Most je s výškou oblouku 25 metrů nad hladinou a délkou 167 metrů výraznou dominantou místa. Kousek od mostu se do řeky vlévá Tismenický potok, který poté, kdy vytéká z nádrže Jordán, lemuje severozápadní část historického centra husitského Tábora. Ranní atmosféra je klidná, což umocňují páry stoupající nad řeku. Dynamiku řece dodává proud razící si cestu přes první z jezů a kameny v korytě.
Červená značka vede v blízkosti vodního toku okrajem lesoparku Pintovka. Voda si zde proráží cestu přes mohutné balvany, ale také jezy Pokorný a Na Papírně, v jehož blízkosti byla vybudována táborská čistírna odpadních vod. Pár set metrů od čistírny narazíme na první mlýn na cestě – Benešův mlýn. Mohutná dominanta údolí byla vybudována v polovině 19. století. V současnosti v ní majitel provozuje malou vodní elektrárnu s pěti kaplanovými turbínami.
Kousek od Benešova mlýna uvidíme na druhé straně řeky také rekreační středisko Harrachovka. Při další cestě budeme procházet kolem dvou vodopádů – Větrovských kaskád a Vodopádu u Harrachovky. Na námi se budou dál tyčit mohutná skaliska, cestička pod nimi bude místy velice úzká a bude vyžadovat trochu obratnosti.
O kilometr dále po proudu se nad řekou u jezu bělostně leskne Kvěchův mlýn. Ten existoval již před polovinou šestnáctého století, od počátku sedmnáctého století nese svůj současný název.
Po jeden a půl kilometru uvidíme u jezu na druhé straně řeky bělostný Matoušovský mlýn s přilehlým kempem.
Voda valící se přes jezy během chladného zářijového rána vytváří u všech z nich působivý vizuální efekt, kdy z Lužnice stoupá do začínajícího slunečného dne bílá vodní pára. Cesta od Matoušovského mlýna pokračuje k Příběnicím pod prudkým skalnatým údolím.
Čeká nás na ní také jeden unikát, a to skalní tunel vybudovaný na červené značce nedaleko rozcestí Breda na konci třicátých let minulého století turisty. Má délku přes třicet metrů, výšku dva a půl metru a šířku dva metry.
Od něj je to zhruba kilometr a půl k mohutnému skalnatému ochozu, na němž stojí zřícenina největšího husitského hradu Příběnice. Kolem skály nad řekou byla vybudována v roce 1914 visutá lávka, tu povodeň v roce 2002 poškodila a na místě byla vybudována lávka zcela nová. Po žluté turistické značce vystoupejme ke zřícenině hradu. Otevře se nám úchvatný pohled na údolí Lužnice. A o tom, co na poutníky čeká na cestě do Bechyně dále, budeme psát příště. A že je, na co se těšit.
Foto: Marek Síbrt
