Když vyrazíte na výlet do Lotyšska, s výjimkou Rigy a okolní aglomerace budete obtížně v některém z místních měst cítit, že jste dorazili do rozlehlého sídla s velkým počtem lidí. Dáno je to jednak malým počtem obyvatel v zemi, roztříštěností zástavby v krajině, krajinným rázem s významným, a roztříštěným zemědělstvím na úkor koncentrace populace.
Ohromeni se určitě budete cítit při příjezdu do Jelgavy, která je s necelými 60 tisíci obyvateli čtvrtým největším městem v zemi. Město leží zhruba 45 kilometrů jihozápadně od Rigy. Tedy nedaleko Baltského moře a hlavní turistické lokality – lázeňské aglomerace Jürmala. Zásadní pro celkovou atmosféru Jelgavy je řeka Lielupe protékající centrem. Odtud následně míří na sever k nejvýznamnějšímu lotyšskému národnímu parku Kemeri. Jedno rameno se vlévá do Baltského moře, druhé je přítokem nejvýznamnější lotyšské řeky Daugava těsně předtím, než zamíří do Rižského zálivu. Ten Lielupe na konci svého toku, kdy se stáčí na východ, kopíruje a vytváří zajímavé scenérie. Nejvýznamnější lázeňská destinace v zemi – Jürmala – je tak oddělena vodou z obou stran.
Z vnitrozemí Lielupe, z druhé strany Rižským zálivem. Řeka je dlouhá 120 kilometrů. V Jelgavě už má charakter významného toku, který do značné míry určuje atmosféru města. To řeka rozděluje na dvě části, kdy se historická část nachází na levé straně. Vzhledem k tomu, že z Lielupe se pár set metrů nad centrem vyděluje rameno Driksa, které se do ní pár kilometrech vrací, leží nejvýznamnější památka města – barokní zámek a parkem – na ostrově. O pár set metrů výše přímo naproti centru města leží nejrozlehlejší ostrov, který je v současnosti nejvýznamnější volnočasovou lokalitou ve městě. Zázemí na ostrově prošlo v uplynulých letech významnou modernizací, najdete zde bary, restaurace, kavárny, nástupní místa pro ty, kteří se chtějí projet na řece, řadu sportovišť například v podobě kurtů pro plážový volejbal, nebo mnoho atrakcí pro děti. Je zde vybudovaná také pláž s veškerým vybavením pro letní odpočinek.
Zámek v Jelgavě ohromí svou monumentálností a rozlehlostí. Stavbu zámků provázela řada peripetií. Ve zkratce je možné říct, že začal vznikat od 30. let 18. století v barokním stylu, objevují se v něm i klasicistní prvky. Pro vévodskou rodinu byl dobudován v roce 1772 – paradoxně kuronský vévoda iniciující jeho dokončení během půl roku zemřel. V současnosti zde sídlí zemědělská univerzita. Při procházce kolem rozlehlého objektu je zřejmé, že permanentně probíhají stavební práce, které se snaží udržet jednotlivé části objektu v odpovídajícím stavu. Což při rozlehlosti areálu jistě není z hlediska financí ani technického zajištění právě jednoduché.
Zámecká historie s sebou nese řadu zajímavostí, které dokládají dynamiku dění v oblasti. Po anexi Kuronska Ruskem na konci 18. století zámek často měnil majitele. Útočiště zde nacházeli také uprchlí šlechtici z revoluční Francie. Dočasné sídlo zde našel například vyhnaný král Ludvík XVIII., jehož bratranec a sestřenice zde uzavřeli sňatek (nevěsta Marie Terezie Burbonská byla dcerou popraveného krále Ludvíka XVI.). Během napoleonských válek zde byl lazaret. V letech 1956 – 1964 proběhla významná rekonstrukce – netýkala se ale interiérů. A spojitost s našimi zeměmi? Na zámku se narodila Kateřina Vilemína Zaháňská – paní kněžna z Babičky Boženy Němcové.
