Kyselka: sláva, devastace a pomalé zmrtvýchvstávání u Ohře

blank

Obec Kyselka na Karlovarsku byla během uplynulých dvou desetiletí spojována především s chátrajícími objekty bývalých lázní a kontroverzí ohledně jejich obnovy. Důležitým prvkem pro atmosféru obce na hranici Vojenského újezdu Hradiště (Doupovské hory) tvoří řeka Ohře. Její temné vody kopíruje silnice, podél níž byly v minulosti vybudovány známé lázně. Ty začaly fungovat již na konci 18. století. Největší rozkvět zažily na konci 19. století, kdy začal Heinrich Mattoni hlavní pramen stáčet do lahví a vodu vyvážet do celého světa. Vznikl zde velkorysý lázeňský komplex s kolonádou a lázeňskými domy. Od druhé světové války areál dlouhodobě chátral.

Současný stav je řekněme mírně nadějný s občasnými pocity neodpovědnosti bývalých majitelů ke svěřenému dědictví. Když necháte auto na parkovišti před vjezdem do lokality. Jako první se před vámi vynoří monumentální Mattoniho vila. Jedna z nejslavnějších budov bývalých lázní pocházející z roku 1868 v současnosti prochází rekonstrukcí. Od 80. let 19. století vilu po významné novorenesanční přestavbě obýval majitel stáčírny minerálních vod Heinrich Mattoni, který zde žil až do své smrti v roce 1910. Od poloviny padesátých let po komunistickém znárodnění vila chátrala (před tím zde byl například domov pro osiřelé děti z řecké občanské války).

Když budete podél vily pokračovat dále do centra bývalých lázní, spatříte, jak se nad řadou budov tyčí bývalá Ottova kolonáda a Ottův pavilon (pojmenovány podle řeckého krále Otty, který lázně v roce 1852 navštívil). Ačkoliv jsou zřejmé počátky rekonstrukčních – spíše zajišťovacích – prací, budovy jsou v dosti dezolátním stavu.

K Ottovu pavilonu vystoupáte po schodech kolem působivého Mattoniho vodopádu, který byl v roce znovu obnoven. Vodopád je napájen vodou z Ottova pramene. Ostatně můžete ji tady ochutnat. Pod vodopádem najdete sochu Heinricha Mattoniho. Podél řeky budete míjet budovy Jindřichova dvora, Švýcarského dvora a Vilemínky, které jsou v různé fázi rozpadu, záchrany a znovuoživovování, až dorazíte k Stallburgu. Dům ve stylu francouzské pseudogotiky postavil Heinrich Mattoni na konci 19. století pro zaměstnance lázní. Po několika desetiletí chátrání proběhla v letech 2012-2014 jeho celková rekonstrukce za 31,5 milionu korun společností Karlovarské minerální vody a opět slouží jako bytový dům.

Za Stallburgem můžete odbočit do lesy k Löschnerovu pavilonu. V budově bývalé stáčírny minerálních vod bylo v roce 2016 otevřeno Mattoni muzeum.

Řeku je možné přejít po mostě za pseudorománskou kaplí svaté Anny u současného areálu Karlovarských minerálních vod a vrátit se zpět lázeňským parkem. Uprostřed něho stojí bývalý Růžový pavilon z roku 1880 v minulosti sloužící pro společenské a kulturní vyžití lázeňských hostů. Budova byla v roce 2013 rekonstruována a slouží jako kino. Po lávce přejdete Ohře zpět k bývalým lázeňským domům a Mattoniho domu. Ostatně právě z parku a lávky se nabízí krásný pohled na komplex bývalých lázní ukazující lokalitu v její celistvosti a promyšlenosti.

Celý areál si můžete prohlédnout také z ptačí perspektivy, když vystoupáte od od Ottova pavilonu nejdříve lesní cestou, a pak po červené (po ní můžete jít už od Lesní kaple před Kyselkou) a žluté turistické značce k rozhledně Bučina. Tu vybudoval v roce 1880 Heinrich Mattoni a byla oblíbeným cílem lázeňských hostů. Po desetiletích chátrání, kdy byla nepřístupná veřejnosti (sloužila také jako vojenská pozorovatelna), se znovu otevřela návštěvníkům v roce 2003. Kromě výhledu na údolí Ohře u Kyselky a Radošova se vám otevře také panorama části Krušných hor a Doupovských hor.

Foto: Marek Síbrt

Scroll to Top