Nové Město nad Metují je zapomenutou perlou východních Čech. Historické centrum města na vysokém ostrohu ze tří stran obtéká řeka Metuje a malebné náměstí s dominantou v podobě zámku při návštěvě zapůsobí na každého, kdo se na něm poprvé ocitne. Přesto zde nepotkáme tolik turistů, jak bychom s ohledem na krásné historické centrum, ale i fascinující okolní krajinu očekávali. Proto se v našem dalším výletě k vodě vydáme do Kladského pomezí. A výlet nebude jen jeden.
Naše cesta začíná v centru města. Před náměstím na skalním ochozu nad řekou ční socha Olbrama Zoubka Alegorie Metuje. U ní se dáme po schodech dolů a sejdeme k mostu přes řeku, kde narazíme na modrou a zelenou turistickou značku (Ty vedou přes náměstí, potom okolo něj po silnici dolů. My jsme si cestu zkrátili.). Po dvou stech metrech cesty po silnici zabočuje zelená značka do lesa, kam se vydáme i my. Ještě před tím by ale byla chyba neotočit se zpět a nepodívat se na centrum města, které máme na opačné straně údolí na skále jako na dlani. Pohled je to monumentální v každou denní dobu. Autor tohoto textu nemůže z hlavy z neznámých důvodů dostat paralelu s Českým Krumlovem – v případě Nového Města ale poněkud nespravedlivě opomíjeného.
Po kilometru cesty lesem dojdeme na louku, kde se nachází tábořiště a rekreační areál. Tady také narazíme poprvé na Libchyňský potok, který nám bude dělat společnost i nadále – zelená značka vede proti jeho proudu.
Pokračujeme dál údolím potoka, okolo nás je řada zajímavých skalnatých útvarů. Zhruba po dvou kilometrech přijdeme do malebné vesničky Libchyně. Projdeme ji, opustíme potok a budeme zhruba dva kilometry loukami a lesem mírně stoupat do Sendraže. V centru obce dojdeme na rozcestník zelené značky s modrou. Vydáme se do prudšího kopce po modré značce. Předtím, než vstoupíme do lesa, je dobré se otočit. Za sebou máme úžasné panorama Novometujska a východních Čech. Po dvou stech metrech chůze lesem je zřejmé, proč jsme se vydali přes kopec nahoru a raději ho neobešli. Dojdeme k Rozhledně Sendraž. Výstup do více než 28 metrů telekomunikační věže, která od roku 2009 slouží také jako rozhledna, není úplně pro každého. Slabší povahy zůstanou dole, protože jim nemusí dělat dobře pocit prázdna pod sebou, když stoupají po točitém schodišti s nezakrytou nahoru. Odměna pro odvážné je ale impozantní. Při dobré viditelnosti se otevírá panoramatický výhled na Orlické hory, Podorlicko, Krkonoše, Ještěd nebo vodní nádrž Rozkoš.
Od rozhledny budeme klesat a po osmi stech metrech dorazíme na hranici Přírodní rezervace Peklo (více informací je zde). Kvůli hustým hlubokým lesům prozatím jen tušíme, než abychom pod sebou doopravdy viděli dolní část strmého údolí Metuje a Olešenky. Vnímáme proto spíše ostré srázy na protější straně kaňonu. Po kilometru a půl dorazíme do Pekla. Romantické, malebné a působivé. I takové může být Peklo. Především tehdy, když je jeho centrem stylová Bartoňova útulna navržená známým architektem Dušanem Jurkovičem. Toto místo nemůžeme minout. Je potřeba se na chvíli zastavit a občerstvit. (Více informací o útulně je zde). Řeka, která teče za útulnou, není Metuje, ale Olešenka. Proti jejímu proudu vyrazíme v našem příštím výletu. Obě divoké říčky se stékají pár desítek metrů o Pekla.
Z malebné lokality pokračujeme směrem do Nového Města nad Metují po červené turistické značce. Cesta vede celou dobu podél řeky. Její koryto je místy klidné, místy naopak burácí přes kameny a skály, vidíme romantické peřeje i klidné tůně. Za námi na obou stranách řeky ční strmé a skalnaté svahy. Cesta po proudu řeky je působivá. Po čtyřech kilometrech cesty romantickou krajinou přejdeme po mostě řeku na druhou stranu a půjdeme podél silničky vedoucí z Pekla (především během víkendu bohužel s poměrně intenzivním provozem). Od mostu do centra města to jsou zhruba dva kilometry mírného stoupání od řeky.
Dnešní výlet měří přes čtrnáct kilometrů. Významnější stoupání nás čeká pouze na rozhlednu Sendraž. Trasa je středně náročná, celkově nastoupáme zhruba 560 metrů. Mapa okruhu je zde.
Foto: Marek Síbrt
