Idnes.cz: Češi se budou od Izraele učit, jak přežít sucho. Testovat budou ...

Zavlažovací systémy používané v Izraeli, jehož území tvoří ze dvou třetin poušť, budou brzy sloužit pro testování způsobů, jak co nejlépe připravit českou krajinu na klimatické změny. Naši vědci si pro ně v létě pojedou do izraelského Volcani Center, špičkového výzkumného zařízení, specializovaného na zemědělství. „Izraelci jsou adaptovaní na tvrdé klimatické podmínky. Doufáme, že u nás nenastanou, ale bohužel k nim směřujeme,“ říká pro idnes.cz Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity v Praze. Zavlažovací systém bude instalovat na pěti stech hektarech univerzitní farmy nedaleko Lán. Půjde o součást vznikající laboratoře pod širým nebem, kde bude testována účinnost různých opatření proti suchu či erozi. Rozhovor publikujeme v plném znění.

Když se řekne „zavlažování“, většina lidí si vybaví postřikovače na zahrádce. V čem se od nich liší systém, který chcete vybudovat?

Do budoucna se nebudeme moci spokojit jen se zavlažováním plodin. Vodu budeme muset poskytnout celé krajině, třeba i lesům. Základní princip krajinné infrastruktury, tak jak ji chceme testovat na našich univerzitních hektarech na Křivoklátsku, je systém, díky kterému budeme schopni dostat vodu prakticky na každý pozemek.

Odkud vodu vezmete?
Vybudujeme nádrže v dolní části pozemku, v nich se bude zachytávat voda, která by v době přebytku jinak z krajiny odtekla. Zachycenou vodu přečerpáme do výše položené akumulační nádrže a odtud ji sofistikovaným systémem příkopů a dalších prvků, z nichž některé budou využívat principu gravitace, rozvedeme na místa, kde bude potřeba. Ve chvíli, kdy vodu dostaneme až na pozemek, bude záležet na jednotlivých zemědělských plodinách nebo na typu vegetace, jaký konkrétní systém zavlažování pro ně využijeme. Izrael je na špičce v technologiích, které umožňují zavlažovat minimálním množstvím vody, jež rostlinám vystačí k přežití. Já doufám, že takový minimalistický přístup pro nás bude okrajový. Stále si myslím, že bychom se primárně neměli učit vodou šetřit, ale spíše ji zachytávat. Pokud se to naučíme, budeme mít vody dost. Ale připravovat bychom se měli i na horší scénáře.

Obáváte se opravdu, že bychom se mohli v některých ohledech přiblížit klimatickým podmínkám Izraele?
Zatím předpokládáme, že celkový úhrn srážek by nemusel být o moc nižší než dnes, ale spíše že dojde k jejich přerozdělení v rámci ročních období a že jich více spadne v přívalových deštích. To by byl ten lepší případ. Mohli bychom se naučit, jak vodu zachytit. Bohužel vývoj v posledních pěti letech naznačuje tu horší variantu, že by celkově mohlo ubýt srážek.

Jak je na tom dnes Izrael se srážkami v porovnání s námi?
Na jihu Izraele naprší okolo 100 milimetrů za rok. Na Žatecku v minulém extrémním roce spadlo asi 250 milimetrů, to už tomu není tak vzdálené.

Kdy bude váš systém hotov a budete mít možnost své předpoklady otestovat?
V létě jsme dostali peníze. Nyní kolegové modelují klimatické podmínky předpokládané po roce 2050 a osazují území monitorovacími přístroji. Jiný tým navrhuje, jak upravit způsob hospodaření. Budeme například sít čirok, který je z hlediska objemu biomasy podobný kukuřici, ale má zhruba 60procentní spotřebu vody. Hodláme testovat různé uspořádání pozemků i způsoby jejich osázení, a to i s ohledem na erozi, která je obrovským problémem. Musíme se také brzy rozhodnout, jestli vybudujeme více menších nádrží na zachytávání vody, nebo vsadíme spíše na méně velkých nádrží. To musí spočítat hydrologové. Plánujeme i ústřední závlahovou nádrž, kam se bude zachycená voda přečerpávat. A soustavu prvků, které ji budou rozvádět. Musí to být funkční, ale také to musí zapadnout do krajiny, už proto, že jsme v chráněném krajinném území. Návrh nových prvků bude hotový v létě, když to vše půjde dobře, za dva až tři roky by mohlo být vše hotové.

Dokážete odhadnout, kolik by stálo vybudovat podobné systémy v celém Česku?
Před časem jsme spočítali, že dostat krajinu v České republice do takové formy, která by jí umožnila lépe zadržovat vodu v klimatických podmínkách předpokládaných kolem roku 2050, by znamenalo vybudovat 50 až 80 tisíc vodních nádrží od drobných po velké. Cenu jsme odhadli mezi 350 až 450 miliardami.

To jsou obrovské peníze.
Ano, ale nemusely by se vynaložit najednou, spíše v průběhu desítek let. Jenže od té doby, kdy jsme to spočítali, v budování kapacit pro zadržování vody zaostáváme za klimatickou změnou.

Jak velká je šance, že to pomůže zachovat krajinu v takové podobě, jak ji známe?
Bavíme se tu o adaptaci, ta bude nezbytná. Adaptací na environmentální hrozbu, jakou je sucho, je i migrace. Pokud utíkat nechceme, měli bychom se snažit, aby se spirála sucha neroztočila ještě rychleji. Když nezadržíme vodu v krajině, bude zem rychleji vysychat, zvýší se průměrná teplota a ubude srážek. Jedno podmiňuje druhé.

Váš projekt mi trochu připomíná systém zavlažovacích kanálů ve starověkém Egyptě.
Podle mě si musíme zvykat na myšlenku, že k vodovodu a kanalizaci do budoucna přibude ještě třetí sofistikovaná vodohospodářská síť, která bude rozvádět užitkovou vodu po krajině. Než přišla ve středověku první tyfová epidemie, lidé se smáli myšlence, že by měli budovat kanalizaci. Kdoví, možná budou už za pár let obce zaměstnávat lidi, kteří budou mít na starosti údržbu zavlažovacích kanálů, automatických závlah nebo poldrů a dalších prvků v krajině.