Média – samozřejmě také vodarenstvi.cz – v uplynulých dnech informovala o propadnutí části střechy úpravny vody Myslivny v Krušných horách ležící u silničky mezi Božím Darem a Horní Blatnou. Redakce vodarenstvi.cz místo v létě navštívila, přináší proto základní informace o lokalitě, zmiňované budově, jejím využití a dalších souvislostech.
Krásný výhled na přehradu vybudovanou v padesátých letech minulého století a nesoucí jméno zaniklé osady stejně jako na část poměrně rozlehlé oblasti Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště se otevře několik set metrů nad Myslivnami při napojení na Naučnou stezku Blatenský vodní příkop.
Myslivny napájí především říčka Černá, která následně pokračuje přes obec Potůčky do Německa. Nádrž byla vybudována v padesátých letech dvacátého století tehdejšími Jáchymovskými doly, má rozlohu čtyři hektary a kapacitu 60 tisíc metrů krychlových vody. Jejím úkolem je zásobování oblasti Jáchymov – Ostrov pitnou vodou. Jedná se o nejvýše položenou vodárenskou nádrž v České republice. Kvalitu vody v ní negativně ovlivňují látky z okolních rašelinišť, především zvýšené hodnoty manganu, železa a nízké pH. Vedle vodního díla stojí úpravna vody. Z hlediska kvality vody se jedná o nejproblematičtější nádrž ve správě Povodí Ohře. Kvalitu vody v nádrži ovlivňují negativně také koliformní bakterie jako znamení znečištění v povodí s lidským původem v podobě odpadních vod.
Unikátem je také Blatenský vodní příkop, který vláda zařadila v únoru 2017 mezi chráněné památky. Stavitelem Stephanem Lenkem byl budován v 16. století jako zdroj vody pro rudné doly v oblasti. Zpevněné koryto je místy až dva metry široké a bylo udržováno až do roku 1945 mimo jiné kvůli ochraně proti požárům. Po druhé světové válce se s údržbou přestalo a obnoven byl poničený příkop až v letech 1995-2001. U Horní Blatné ústí do Blatenského potoka. V současnosti již neplní svou původní funkci, tedy přivádění vody potřebné pro doly, ale odvádí vodu z Božídarských rašelinišť, aby negativně neovlivňovala kvalitu vody v Myslivnách. Při cestě podél příkopu zaujme hnědo-rudá barva rašeliništní vody stejně jako její čistota. Důmyslně vybudovaný příkop má proměnlivou šířku, hloubku i spád – místy je ostře zaříznutý do okolních luk a kvůli okolní vegetaci sotva patrný, místy vytváří horský potok, který při teplém počasí láká k osvěžení.
Foto: Marek Síbrt