Martin Pivokonský pro LN: Zamořená je většina podzemních rezerv

Pesticidy se vyskytují ve víc než polovině podzemních vod v České republice. Liší se však míra koncentrace. Více pesticidů se vyskytuje v zemědělských oblastech – hlavně kvůli chemikáliím používaným při pěstování plodin. Ve více než 40 % vzorků hydrologové zaznamenali nadlimitní koncentrace. Vědci vzorky z pramenů sbírají zpravidla dvakrát ročně. Odběry se provádí na sedmi stovkách míst. „Jak jsme ten vzorek odebrali, začínají působit různé přírodní procesy a rozkládají látky, které tam jsou. My máme požadavek, že musí být zpracován do 24 hodin,“ popsal analýzu vzorků hydrolog ČHMÚ Vít Kodeš.

Pesticidy jsou přípravky určené k tlumení chorob a hubení plevelů a živočišných škůdců. Poškozují však přírodu. Podle Kodeše jsou největší problémy v Polabí, Pomoraví a Podyjí. Publikujeme v plném znění rozhovor Lidových novin s ředitelem Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martinem Pivokonským.

LN: Zamoření pesticidy představuje problém. Ale jak velký?
Povím vám takovou paralelu, ze které to bude zřejmé. Po druhé světové válce se u nás začal používat insekticid DDT, což je vlastně jedna z prvních „globálních“ pesticidních látek. Zakázaný byl v roce 1974. A přestože je velmi málo rozpustný ve vodě, stále ho dnes nalézáme v tukových tkáních živočichů a především pak v mateřském mléce savců, tedy i člověka. Takže velký.

LN: Jak je ale možné, že se o tom mluví až dnes?
To má několik příčin. Především se dlouho přesně nevědělo, co ve vodě hledat. Například se zjišťovala koncentrace herbicidu alachlor, který může být rakovinotvorný a který se používal až do zákazu v roce 2008. A ta vycházela velmi nízká. Vzbudilo to dojem, že žádný problém vlastně neexistuje. Dnes ale víme, že je třeba měřit koncentrace jeho metabolických produktů, například alachloru ESA a OA. Pokud se totiž zaměříme na ně, zjistíme, že koncentrace této látky ve vodě jsou na mnoha lokalitách značné.

LN: A ty jsou taky škodlivé?
Je nutné poznamenat, že některé metabolity pesticidů mají potenciálně ještě horší environmentální nebo zdravotní dopad, než má mateřská látka, zatímco u jiných je tomu naopak. Mnohdy přitom nevíme, kterou konkrétní látku je třeba ve vodě sledovat, protože neexistuje žádný registr, z kterého by bylo zřejmé, jaké postřiky zemědělci v dané oblasti používají. Při současném množství chemických preparátů používaných v zemědělství (asi 300) je totiž nereálné dělat rozbory na všechny.

LN: Proč pesticidy ohrožují hlavně podzemní vodu?
Důvodem je fakt, že kvůli absenci kyslíku, slunečního světla, bakterií, ale třeba i nízké teplotě jsou procesy rozkladu pesticidních látek v podzemních vodách velmi pozvolné. A tak místo aby postupně klesala jejich koncentrace, dochází zde naopak k jejich hromadění. Pak je samozřejmě možné, že stále při rozborech nacházíme látky, které jsou třeba i deset a více let zakázané. Jejich koncentrace ve vodě přitom neklesají anebo jen velmi pomalu. V podstatě tak sklízíme plody toho, co jsme zaseli už dříve. Navíc je velmi pravděpodobné, že se podobný scénář bude s řadou látek opakovat i v budoucnosti.

LN: Takže lze říci, že pesticidy jsou pro podzemní vodu obzvlášť nebezpečné?
Pesticidy jsou nebezpečné kdekoliv. Je jedno, jestli jsou v povrchových, či podzemních vodách, nebo třeba v potravinách. Pokud je pijeme nebo konzumujeme, jsou potenciálním rizikem. V podzemních vodách, jak už jsem zmínil, se kumulují. O to je to horší.

LN: Má to dopady na zdraví?
Pesticidy mají řadu nežádoucích účinků. Jedná se především o účinky akutně toxické (od určité koncentrace mohou způsobit akutní otravy), rakovinotvorné, mutagenní (způsobují změnu ve struktuře DNA) a teratogenní (poškozují plod). Uvádí se také, že mohou být příčinou řady civilizačních chorob, působí na centrální nervovou soustavu, ale i hormonální a imunitní systém člověka. Navíc řada těchto látek působí takzvaně bezprahově. To znamená, že lze jen velmi těžko říci, od jaké koncentrace jsou škodlivé a kdy ještě bez následků. Další vliv těchto látek na lidské zdraví lze spatřovat v jejich vzájemném synergickém působení, kdy třeba i velmi nízké koncentrace jedné látky mohou stimulovat účinky látky jiné. Při koktejlu látek, které se dnes ve vodách vyskytují, lze jen velmi těžko odhadnout jejich celkový dopad na zdraví.

LN: Povolené pesticidy ale přece nejsou zdraví škodlivé, nebo ano?
Žádné pesticidy nejsou „zdravé“. Vždyť si uvědomme, že jsou to látky primárně sloužící jako jedy k hubení plevele, hmyzu, plísní a dalších z našeho pohledu škůdců. Asi jsou některé více, jiné zase méně potenciálně škodlivé, nicméně žádný pesticid nelze považovat za látku zcela bezpečnou. Vše je jen otázka koncentrace a doby působení na organismus. Problém pesticidních látek spočívá v tom, že jsme jejich expozici vystaveni nepřetržitě. Jsou ve vodě, v potravinách, v ovoci, zelenině. Dobrovolně si je sami aplikujeme na svých zahradách nebo jimi hubíme třeba i dotěrný hmyz v obývacím pokoji. Osobně považuji skutečnost každodenní expozice těmto látkám za největší hrozbu. Náš organismus je neustále vystaven jejich působení, a jak už jsem řekl, nikdo dnes neví, s jakými účinky.

LN: Pomohlo by, kdyby se ty nejhorší látky zakázaly?
Chemizace životního prostředí je dnes zásadní problém. Je tak dalekosáhlý, že si dnes pravděpodobně ani nedokážeme představit všechny možné důsledky. Bojím se, zda jsme v tomto směru už nepřekročili Rubikon, odkud není snadná cesta zpět. Nicméně jakékoli omezení používání každé umělé chemické látky, nejen pesticidů, může hrát velmi pozitivní roli. V případě pesticidů by pak jistě pomohl zákaz, nebo aspoň výrazné omezení jejich používání. V případě některých, především těch, o kterých víme, že se akumulují ve zdrojích vody, bych byl pro úplný zákaz.

LN: Co by na to řekli zemědělci?
A co na to máme říkat my všichni, které denně bombarduje spousta chemie? Pesticidy a umělá hnojiva umožňují zemědělcům dosahovat vyšších výnosů a ve vyšší kvalitě na místech, kde by to při konvenčním způsobu hospodaření nebylo možné. Smutné bohužel je, že právě kvůli tomu je dnes takovým místem značná část obdělávané zemědělské půdy. Ze zemědělství jsme udělali průmysl, kde rozhodují zisky a výnosy stůj co stůj. Přitom zemědělství, to není, obrazně řečeno, „jen“ zorat a zasít. To by přece měla být také péče o krajinu, udržování její pestrosti, péče o vodu v krajině a spousta dalších činností. Bohužel, dnes se zemědělství dostalo do podivné spirály vedoucí ke stále větší míře používání chemie. Někde se stala chyba.

LN: Nejproblematičtější jsou pesticidy používané na technické plodiny. Co na ně říkáte?
To souvisí především s plochou orné půdy sloužící k pěstování těchto plodin a pak pochopitelně s množstvím aplikovaných látek. Je pravda, že herbicidy používané v minulosti na řepku (alachlor) a kukuřici (atrazin) a jejich metabolity jsou ty, které i přes deset let trvající zákaz používání nacházíme masivně ve zdrojích podzemní vody. Nicméně pesticidy se používají prakticky na všechny zemědělské plodiny, tedy i na obilí.

LN: Co to znamená pro běžného člověka jako spotřebitele této podzemní vody?
Podle Českého hydrometeorologického ústavu v asi 40 procentech zdrojů podzemní vody byla zjištěna nadlimitní koncentrace pesticidů. To je podle mě naprosto alarmující zjištění. Nejinak na tom budou i povrchové zdroje vody. Nelze před tím zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje. Prioritním úkolem musí být zajistit komplexní ochranu vodních zdrojů a zabezpečit distribuci nezávadné pitné vody obyvatelstvu. Pokud máme, tak jako dnes, vodní zdroje kontaminované pesticidy, nezbývá nám nic jiného než hledat technická řešení na jejich odstranění na úpravnách vody. Taková řešení existují. Jedná se především o adsorpci těchto látek na aktivním uhlí. Nicméně to je hašení požáru, který jsme již založili. Ruku v ruce s těmito opatřeními musíme změnit způsob hospodaření, a to alespoň v okolí vodních zdrojů. Musíme důsledně dbát na jejich ochranu a omezit množství chemie aplikované na ornou půdu. Jiná cesta není.

LN: Nastala už teď situace, kdy se s tím musí něco dělat?
A kdy jindy s tím začít než právě teď? Asi si musíme položit otázku, co je pro nás důležitější. Zda řepkové pole, nebo ochrana vodních zdrojů. A to je pochopitelně politická otázka. To, že málokdo z nás si tuto otázku položil, je dáno také tím, že doposud žádný opravdu velký problém nenastal. Vždyť jsme nakonec zatím pokaždé dokázali zajistit výrobu pitné vody. Jestli to ale dokážeme při současném trendu i za deset až dvacet let a případně s jakými náklady, těžko říct.

Autor: Pavel Bartošek