Zdeněk Nevělík: Mekong jako nové jablko sváru

„Mekong je pro lidi výjimečný. Naše komunita ví, co je pro život důležité: voda, lesy, půda a kultura,“ říká učitel Niwat Roykaew ze severothajského města Chiang Khong. Kritika míří především k Číně, na jejíž Tibetské plošině řeka pramení a polovinou své délky i protéká. Říše středu má s Mekongem zcela jiné plány: povodí Matky řek, jak toku místní obyvatelé říkají, považuje v rámci své iniciativy Pás a Stezka (BRI) za oblast rozvoje infrastruktury a výstavby vodních elektráren. O využití síly proudu mohutného Mekongu k výrobě energie mají zájem i ostatní země, jimiž řeka protéká – Barma, Laos, Thajsko, Kambodža a Vietnam, všichni členové Sdružení národů jihovýchodní Asie, ASEAN. 

Hráze mění ekosystémy

Čína je z nich však nejambicióznější a má také nejvíc prostředků: od roku 1995 postavila na Mekongu už osm vodních elektráren a na dalších dvaceti pracuje na či je plánuje. Laos na Mekongu v současnosti staví tři přehrady (a šest dalších plánuje), zatímco Kambodža má v plánu zbudování dvou přehrad.  Mekong je pro region vitálním zdrojem obživy pro asi 60 miliónů lidí, kteří žijí v jeho dolním povodí, kde živí jednu z nejúrodnějších oblastí z hlediska zemědělství a rybolovu na světě. Jde také, co do biodiverzity, o jedno z nejpestřejších povodí na světě. Právě obří přehrady na jeho toku však mají zničující dopad na místní bohaté ekosystémy a ohrožují živobytí miliónů rodin.

„Výše položené přehrady drasticky mění přírodní cykly povodní a sucha pro komunity ležící níže po proudu,“ vysvětluje Pianporn Deetesová z thajské environmentální organizace International Rivers. Přehrady také blokují přenos úrodných usazenin nezbytných pro pěstování zdejšího největšího vývozního artiklu – rýže. Negativní dopad na výši hladiny řeky a na rybolov je už na hranicích Thajska s Laosem zdokumentován,“ dodává. „Ten, kdo kontroluje Mekong, má kontrolu i nad hospodářstvím jihovýchodní Asie,“ napsal před časem list The South China Morning Post. Není proto divu, že situace může do budoucna vést k možná ještě závažnějšímu konfl iktu mezi Čínou a zeměmi ASEAN, než jsou nynější územní spory v Jihočínském moři.

„Čína jedná s ostatními zeměmi bilaterálně tak, aby se proti ní nemohly spojit,“ přibližuje oblíbené čínské pojetí diplomacie odborník na jihovýchodní Asii Elliot Brennan. Kontrola Mekongu je podle něj strategickým cílem Pekingu. „Po více než desetiletí neobratné diplomacie se Čína konečně naučila, jak v regionu zacházet s cukrem a bičem. Pokud se jí podaří dosáhnout kontroly vývoje Mekongu, z řeky se rychle stane klíčová tepna pro čínský vzestup v oblasti a vývoz čínského vlivu do zemí ASEAN,“ dodal.

Solár, ne beton

Podle Thitinana Pongsudhiraka, profesora na Chulalongkornově univerzitě v Bangkoku, se Čína ohledně Mekongu chová jako v případě svých teritoriálních nároků v Jihočínském moři. „Budováním přehrad na úkor ostatních zemí napřed vytvoří fait accompli a pak založí vlastní mechanismus, který má vzniklou situaci regulovat,“ uzavírá. Podle odborníků by Čína místo toho, aby měnila tvář Mekongu přehrazováním, měla v povodí řeky vsadit na solární či větrnou energii a vylepšení sítě zajištující přenos elektřiny. To by bylo výhodné i pro čínské firmy exportující solární panely a větrné turbíny, jejichž ceny jsou navíc v současnosti pro vlády v regionu příznivé, což činí zelenou energii stále výhodnější. Například podle loňské studie kambodžské investiční firmy Mekong Strategic Partners by tamní vláda mohla vývojem solární energie za vhodných podmínek dosáhnout energetické soběstačnosti do 12 měsíců. Bez betonování a zbytečného ničení jedinečných ekosystémů.

Vodní zdroje jako geopolitická zbraň

Žádná země v dějinách nepostavila na svých řekách tolik přehrad jako Čína – dnes jich má 86 tisíc, více než všechny zbylé státy světa dohromady. „To znamená, že v průměru dostavila nejméně jednu přehradu každý den od vzniku ČLR v roce 1949, píše Brahma Chellaney,“ odborník na geostrategii. Ze třetiny jde o velké přehrady o výšce hráze nejméně 15 metrů či s objemem vody přes tři milióny kubíků.  Pro srovnání: USA, které jsou ve světovém žebříčku postavených přehrad na druhém místě, disponují zhruba 5500 velkými přehradami. Okupací Tibetu v roce 1951 získala Čína Tibetskou náhorní plošinu, jíž se přezdívá vodárna Asie – pramení zde např. Jang-C’-ťiang, Žlutá řeka, Indus, Salwin, Mekong či Brahmaputra.

Podle Chellaneyho využívá Čína vodní zdroje nejen pro své hospodářství, ale také jako geostrategickou zbraň proti sousedům. Loni porušila bilaterální smlouvy a odmítla poskytnout hydrologické údaje z horního toku Brahmaputry Indii, která bojkotovala čínský summit k BRI a má s Čínou územní spory. Loňské povodně zapříčiněné rozvodněnou řekou by podle Chellaneyho měly méně obětí, kdyby indické protipovodňové systémy včasného varování disponovaly čínskými údaji.  Čína si také stále pohrává s myšlenkou odklonit horní tok Brahmaputry směrem do srdce Říše středu. Už v roce 2016 za účelem dokončení stavby vodní elektrárny zcela unilaterálně přehradila Sia-pu-čchü, jeden z přítoků Brahmaputry.

Zdroj: Právo

Autor: Zdeněk Nevělík