Desítky podniků v uplynulých týdnech navštívili Kohoutkoví inspektoři SmVaK Ostrava, postupně vyrazili do několika oblastí moravskoslezského regionu.
„Jejich výjezdy potvrdily některé z trendů v gastrooboru, jako jsou problémy provozovatelů v menších sídlech, a přinesly některá nová zjištění, jako je například specifičnost podniků na Kravařsku v přístupu k podávání kohoutkové vody zákazníkům,“ říká mluvčí Marek Síbrt. Letos se role ujali dva studenti, čerství maturanti. V terénu ověřovali, jestli restaurace, kavárny, hotely a další občerstvovací zařízení nabízejí kohoutkovou vodu z veřejné vodovodní sítě.
Od inspektorů mohou podniky za odměnu získat nálepky Podáváme vodu z kohoutku nebo sadu karaf a sklenic. Vodárny zároveň upozorňují, že kohoutková voda nemusí být v podnicích poskytována bezplatně, protože s přípravou a servisem na stůl zákazníka je spojena řada úkonů a práce. Proto není podmínkou pro ocenění to, aby dostávali návštěvníci kohoutkovou vodu zdarma.
Letos návštěvy přinesly několik zjištění, které ukazují na specifičnost mikroregionů v kraji. Podávání kohoutkové vody za přiměřený poplatek zohledňující pracnost a náročnost dané služby, stejně jako doplňky v podobě citrónu nebo máty v karafě vody, se v regionu stalo už běžnou praxí. Podniků, u kterých takovou službu nedostanete, je dnes málo.
Mírně se vyjímá situace například na Kravařsku a Havířovsku, kde inspektoři narazili na větší počet podniků, který pitnou vodu z kohoutku nenabízí. Na Kravařsku také inspektoři zjistili, že část podniků ukončila s ohledem na socio-ekonomickou situaci činnost.
Vodárny odstartovaly projekt v roce 2015 a od té doby inspektoři, kromě covidového období, navštívili přes 400 restaurací, kaváren, cukráren, občerstvovacích zařízení nebo hotelů. Generální ředitel SmVaK Ostrava Anatol Pšenička oceňuje reakce majitelů nebo provozovatelů.
„Negativních reakcí a odmítnutí s odůvodněním, že si majitelé nebo provozovatelé nepřejí, aby obsluha podávala zákazníkům vodu z kohoutku, se objevuje minimum,“ říká Pšenička. Zároveň ale konstatuje, že vysoká inflace v uplynulých letech, rostoucí náklady prakticky ve všech oblastech činnosti a problém sehnat dostatek kvalifikovaného personálu dopadly na gastroobyznys poměrně tvrdě. Některé podniky totiž omezily otevírací dobu, jsou i takové, které zavřely úplně.
