Město Wałbrzych a jeho okolí v Dolní Slezsku není s ohledem na svou historii spjatou převážně s těžkým průmyslem a sociálními dopady po jeho útlumu v devadesátých letech minulého století obvyklým cílem zahraničních turistů. Od našich hranic přitom leží vzdušnou čarou pouze deset kilometrů, do Broumova je to autem třicet kilometrů.
Pouhých pět kilometrů nad městem u vesnice Pełcznica, kterou protéká stejnojmenná řeka, narazíme na dvě perly Dolního Slezsko. První z nich symbolizuje divoké skalnaté údolí, které Pełcznica vytváří, druhým je pak největší zámek v Dolním Slezsku. Ten se tyčí vysoko nad vodním tokem na prudkém skalnatém ochozu. Książ je po Marlborku a Královském hradu v Krakově třetím největším historickým sídlem v Polsku. Zámek a původní hrad na tomto místě mají dlouhou a pohnutou historii. Připomeňme jen, že v roce 1428 ho dobyli čeští husité, následně patřil Jiřímu z Poděbrad. Zámek prošel na konci osmnáctého století a na začátku století dvacátého výraznými změnami. Během druhé světové války byl majitelům zkonfiskován, přestavěn a využíván jako sídlo gestapa.
V masivu pod zámkem byl během projektu Riese vybudován komplex podzemních chodech. O jejich účelu se vede řada spekulací, také proto, že stavební záměr nebyl s ohledem na vývoj války dokončen. Uvažuje se o tom, že se mohlo jednat o připravované Hitlerovo utajené sídlo. Po válce objekt zdevastovala Rudá armáda, v sedmdesátých letech prošel rekonstrukcí. Úpravami prochází i nyní.
Okruh kolem zámku kaňonem řeky můžeme začít v osadě Pełcznica. Červená turistická značka vede v hlubokém kaňonu v blízkosti vody. Na protější straně skalnatého údolí opakovaně vystupuje monumentální zámek na skalnatém ostrohu. Pohled se většinou v první části putování neotevře panoramaticky celý, protože mu brání stromy. To dodává celé cestě na tajuplnosti. Uklidňujícím dojmem působí také proud vody přeskakující kameny a balvany, místy vytváří drobné peřeje. Okolo cesty narazíme na řadu popadaných stromů, které byly s ohledem na rozvoj biodiverzity ponechány svému osudu. Řadu z nich pokrývají mechy.
Mírně náročnější část cesty nás čeká zhruba v její třetině, kdy vedou přes mohutné balvany, kořeny stromů a přes zbytky bývalého opevnění serpentiny ke zřícenině Stary Książ. Pár metrů od něj je z vyhlídky úchvatný pohled na zalesněné údolí řeky, které září třpytivě zelenou barvou. Na komplex zámku na protější straně je výhled mírně zakrytý stromy. Samotná zřícenina stojí na místě pravděpodobné středověké vojenské základny a je umělou stavbou v romantickém duchu z konce osmnáctého století.
Od zříceniny vede cestička lesem prudce dolů k mostu přes řeku. Odsud budeme stoupat skalnatým terénem v listnatém lese k zámku. Část cesty půjdeme přímo po hraně prudkého skalnatého ochozu po speciálně vybudovaných lávkách. Budou se pod námi otevírat výhledy na divoké říční údolí v záplavě jarní zeleně listnatých stromů.
Zhruba půl kilometru před tím, než dorazíme k samotného zámku, se ocitneme u vyhlídky, z níž se nám poprvé během cesty otevře ničím nerušený pohled na monumentální stavbu nad skalnatým údolím. Pár desítek metrů nad touto první vyhlídkou je na skalním ochozu vybudovaná ještě jedna další. Rozhodně neváhejme, překonejme únavu a vystoupejme k ní nahoru. Otevře se nám pohled, na který se jen tak snadno nezapomíná.
Po dalším půl kilometru chůze dojdeme k areálu samotného zámku. Místo je plně vybaveno pro turistický ruch. Ostatně z druhé strany, než jsme absolvovali výlet my, se sem dá dojet autem nebo autobusem. Celý okruh, který jsme absolvovali, je dlouhý zhruba půl kilometru. Náročnější pasáže nás čekají pouze při stoupání na Stary Książ. Pro někoho, kde nemá rád prázdný prostor pod sebou a pohyb po stezce nad skalnatým útesem, může být mírně problematické některá z pasáží druhé části putování. Tak jak tak, jedná se o zážitek, pro který stojí za to, trochu vlastních negativních emocí překonat.