Historie i současnost téměř padesátitisícového Děčína je úzce spjata s vodou, v tomto případě s monumentálním tokem Labe, které zde proráží Děčínskou vrchovinu s krásnou Chráněnou krajinou Labské pískovce a Národním parkem České Švýcarsko, které v létě zasáhl ničivý požár. Na okraji města začíná Labský kaňon, nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy.
Na počátku léta při počasí, které do značné míry připomínalo aktuální přelom roku, jsme vystoupali od Tyršova mostu kolem Pastýřské stěny ke stejnojmenné vyhlídkové věži. Ta byla vybudována na počátku dvacátého století místo nevyhovujícího dřevěného pohostinství inspirována podobou středověkého hradu. Vyhlídková věž je vysoká třináct metrů a s ohledem na chladné a větrné počasí byla zavřená s tím, že klíč si bylo možné vypůjčit v kiosku. Vnitřek objektu evidentně procházel rekonstrukcí. Při pohybu na ochozu projevoval tříletý syn výrazně více odvahy a klidu než autor tohoto textu.
Z vyhlídky se otevírá nádherný pohled na město, jeho členitý terén, zámek, v jehož blízkosti se do Labe vlévá Ploučnice, ale také na zmiňovaný působivý kaňon. Ostatně členitost města určená řekou a pískovcovými skalnatými útvary je patrné při pohybu v jeho rámci takřka na každém kroku.
Nedaleko vyhlídky je možné navštívit také areál místní ZOO. V našem případě se štěstím v podobě aktivního medvěda a smůly v podobě skrytého mravenečníka, který pravděpodobně vyhodnotil počasí jako nevhodné pro delší procházky.
Štěstí jsme měli také v tom, že během naší návštěvy v místním přístavu kotvil remorkér Beskydy. Takže jsme si mohli slavné a stále funkční plavidlo z roku 1956, které bylo v roce 2016 prohlášeno za kulturní památku, prohlédnout zblízka. Jedná se o poslední zadokolesový remorkér v Evropě sloužící svému původnímu účelu – tedy jako vlečný remorkér. Za tuto informaci se sluší poděkovat místní pobočce Státní plavební správy, kterou jsme měli tu čest navštívit a blíže se seznámit s její prací. Informací jsme se dozvěděli mnoho a byly nadmíru zajímavé.
Na bližší prozkoumání města a jeho okolí si vyhrazujeme některý ze slunečných dnů letošního jara či léta, kdy nás opět přivítají nedaleké Lužické hory.
Foto: Marek Síbrt
