Noty udává vodárenským společnostem nejen regulatorní cenotvorba, ale také legislativa, která postupně zpřísňuje pravidla pro zacházení s vyčištěnou odpadní vodou a s kaly, pro sledování a hlášení ztrát vody nebo pro posuzování její kvality. To přirozeně přináší vlastníkům a provozovatelům vodárenské infrastruktury nové povinnosti. Uvedly to Hospodářské noviny.
„Je úkolem státu, aby legislativní změny byly smysluplné a efektivní. Rozhodně je nutné legislativu nejen zpřísňovat, ale z pohledu státu mít a používat též nástroje pro vymáhání dodržování stávajících povinností daných zákony a provádějícími předpisy. To se zatím v našem oboru stále příliš nedaří a hodně to pokřivuje pohled veřejnosti na jeho fungování,“ řekl předseda odborné komise SOVAK ČR pro vlastníky infrastrukturního majetku Milan Míka.
Podle ředitele SOVAK ČR Viléma Žáka obecně platí, že jakákoliv nová regulace potenciálně přináší růst nákladů už jen proto, že vodárenská společnost musí například upravit nějakou část softwarového vybavení. Daleko větší dopady mohou mít změny pravidel, které se týkají například nastavení limitů nežádoucích látek v pitné nebo odpadní vodě. Každá úpravárenská technologie má podle Žáka limity, které je schopná plnit.
Když legislativně dojde ke zvýšení požadavků na tyto limity, které jdou nad rámec možností dané technologie, nezbývá vlastníkovi a provozovateli často nic jiného než přistoupit k výměně. „To už se ale bavíme o nákladech v řádech desítek nebo stovek milionů korun za jedinou společnost v závislosti na její velikosti. Proto je nesmírně důležité, aby každá taková regulace byla dokonale podložená fakty o její potřebnosti a užitečnosti pro lidské zdraví i životní prostředí jako celek,“ doplnil Žák.
Zdroj: Hospodářské noviny (Speciál Budoucnost vody a vodárenství)