Výše vodného a stočného se odvíjí od hospodaření příslušné místní vodárny a může se v různých regionech výrazně lišit. Rozhodně ale neplatí, že nízká cena vody znamená kvalitně fungující vodárnu nebo že vyšší ceny poukazují na její špatné hospodaření. Informace uvedly Hospodářské noviny ve speciálu Budoucnost vody a vodárenství.
Při stanovování vodného a stočného se vodárenské společnosti řídí regulatorními pravidly stanovenými ministerstvem financí. Kromě provozních nákladů na zajištění kvality a rozsahu vodárenské služby musí do ceny zahrnout právě tvorbu zdrojů na obnovu vodohospodářského majetku. Podle předsedy odborné komise SOVAK ČR Milana Míky někteří vlastníci prostředky na obnovu do ceny vody nepromítají vůbec nebo jen z malé části, protože se chtějí vyhnout negativním reakcím obyvatel na zvyšování vodného a stočného.
„Velkým rizikem je, že takto podfinancovávat a v podstatě vybydlovat infrastrukturu vodovodů a kanalizací jde, vzhledem k životnosti tohoto majetku, dlouhé roky.“ V dlouhodobém horizontu však vlastník nemusí mít dost prostředků na obnovu majetku, a tím v konečném důsledku poškozuje konečného spotřebitele. „V určitém okamžiku totiž cena za vodné a stočné bude muset skokově narůst, aby se dovytvořily zdroje na obnovu,“ doplňuje předseda ekonomické komise SOVAK ČR Stanislav Váňa.
Zdroj: Hospodářské noviny (Budoucnost vody a vodárenství)