Stranou turistického zájmu narazíme na cestě mezi Hartmanicemi a Železnou Rudou u Nové Hůrky na Slučí Tah. Osada se původně jmenovala Nové Zhůří v roce 1930 zde žilo v osmi domech zhruba sto lidí. V padesátých letech po zřízení vojenského újezdu osada zanikla. Dnes většina domů slouží k rekreaci.
Lokalitou protéká Slatinný potok, který sem směřuje od bývalé Gerlovy Hutě. Rozlehlá plocha po obou stranách silnice plná drobných pramenišť byla v minulosti necitlivě odvodněna a vysušena. Nyní je zařazena mezi ty, kterým se ekologové snaží vrátit přirozený režim podmáčených luk. Vydáme-li se z Nové Hůrky po cyklostezce po kraji lesa za domy Slučího Tahu, budeme mít tuto zajímavou plochu před sebou jako na dlani. Na konci louky silnička ostře zabočuje doleva a lesem nás dovede nás k mostu přes Slatinný potok. Toto místo je jedním slovem nádherné. Můžeme sejít z mostu a vydat se po proudu potoka po malých cestičkách přímo nad vodou. Popadané stromy a balvany vytvářejí peřeje, poklidná zákoutí, tam kde voda podemlela břehy. Poklidná atmosféra v symbióze plynoucího času a vody v srdci Šumavy.
Vrátíme-li se zpátky na most po dvou stech metrech dojdeme na silnici. Vydáme se po ní směrem k Nové Hůrce, ale na kraji lesa odbočíme do jeho nitra po silničce rozdělující dvě části první zóny národního parku v lokalitě Novohůreckých slatí. Po půl kilometru dorazíme k odlesněné pasece, kde v minulosti stávala zhůřská brusírna skla. Nyní ji připomínají jen terénní nerovnosti a kanály či náhohy. Hranici mezi odlesněnou plochou a lesem tvoří právě Slatinný potok. Do něj se zde vlévají Sklářský, Černý a Drozdí potok. Jeho koryto se u mostu rozšiřuje a vzniká malé jezero s bystře proudící vodou uprostřed. Nádherné místo. Modrá značka vede dál ke Křemelné do bývalého Zhůří (o úchvatném místě jsme psali zde), vrátit se můžeme také do Nové Horky.
Celá trasa nenáročné hodinové procházky je zde.
Foto: Marek Síbrt
