Když vyrazíme z jednoho z hlavních center šumavského turistického ruchu – Modravy – směrem do Luzenského údolí u německých hranic po zelené turistické značce s názvem Stezka Českem, neboli po Staré březnické cestě, získáme ničím nerušený klid při putování krajinou. Cesta je mírně náročnější než ta, které vede po silničce na Březník údolím Modravského potoka, a především není vhodná pro cyklisty. Ti tvoří v současnosti výrazně převažující část návštěvníků Šumavy, proto jejich absencí v této části trasy získáme nerušený klid a vstoupíme do lesní samoty.
Cesta je také náročnější než ta, která vede údolím potoka, protože musíme vystoupat na Modravskou horu. Odměnou nám je návštěva rozlehlé Cikánské slati nacházející se pod jejím vrcholem. Ta je součástí první zóny národní parku, vede přes ní povalový chodníček. Slať má rozlohu 160 hektarů, nachází se ve výšce okolo 1 100 metrů nad mořem, má protáhlý tvar a hloubka dosahuje až šesti metrů, což dle odhadů představuje více než 1,3 milionu metrů krychlových rašeliny. Pramení v ní Cikánský potůček, který se následně vlévá do Modravského potoka.
Právě úsek před vstupem do této lokality zdůrazní kontrast v obou přístupech ke krajině, a především k vyrovnávání se s kůrovcovou kalamitou na Šumavě. Zatímco v zóně mimo nejcennější oblast vidíme výsledky intenzivní lesnické práce v podobě odstraněné napadené monokultury a vysazování nového smíšeného lesa, jehož počátky jsou chráněny oplocenkami proti mlsné zvěři, při vstupu do slatě vidíme nově vznikající divočinu.
Pod tlejícími a uschlými velikány, z nichž se řada již složila k zemi, vyrůstá v podmáčené ploše nový les. Stejný kontrast nás čeká, když nejcennější lokalitu opustíme a pokračujeme po zelené značce pod vrchol Studené hory. Její sedlo je místem, kdy přestaneme po šesti kilometrech od Modravy stoupat a sejdeme k Myslivně Březník.
Původní dřevěná budova z počátku devatenáctého století byla v jeho polovině nahrazena kamennou budovou, která na místě stojí dosud. Na přelomu 20. a 21. století byla zchátralá budova zrekonstruována, přičemž byl zachován její původní charakter. V současnosti nabízí občerstvení, je zde expozice Karla Klostermanna. Nejslavnější spisovatel Šumavy právě sem zasadil sídlo revírníka Kořána ze své pravděpodobně nejznámější knihy Ze světa lesních samot.
Výhled od Březníku do Luzenského údolí je jedním slovem úchvatný. Nacházíme se v pravém srdci Šumavy, nad nímž se tyčí mohutný vrchol Luzného. Ten je z české strany nepřístupný, dostat se na něj je možné z opačné strany hranice. Stejně tak je vstup zakázán do údolí Luzenského potoka směrem k hranici – Hraniční slati a Modrému sloupu. Už samotný pohled do údolí směrem k Luznému je nezapomenutelný.
Když scházíme od Březníku na hranici údolí k pamaátníku obětem komunismu, kde končí zpřístupněná část trasy, uvidíme, jak se do Luzenského potoka vlévá Březnický potok, a vzniká Modravský potok. Podél jeho toku se první zónou národní parku vydáme do Modravy příště. Trasa první části výletu je zde.