Při stoupání na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd – Smrk z obce Ostravice půjdete po stezce, kterou lemuje tok Bučacího potoka. Ze samotné asfaltky uvidíte tok tvořící řadu tůní a rozlévající se při vyšším stavu vody do okolních přilehlých pozemků. Potom získává kouzlo divokého horského toku v momentech, kdy opustíte silničku vedoucí pod Smrčkem směrem na Čeladnou, a vyrazíte bukovým lesem směrem k vrcholu.
Bučací potok pramení po vrcholem Smrku v nadmořské výšce zhruba 1 100 metrů, je jedinečný svými kaskádovými vodopády, přičemž k těm dvěma nejvýraznějším ve výšce zhruba 800 metrů nad mořem s výškou zhruba 10 metrů je vstup kvůli ochraně přírody zakázán.
Nicméně i v dalších partiích desetikilometrového toku vytváří horská bystřina řadu úchvatných scenérií, kdy si voda dere cestu přes mohutné balvany a popadané stromy, v drobných zákoutích se tvoří tůně a tišiny. Průzračná voda v řadě míst tvoří drobné peřeje. V jednom místě turistická stezka vede přes tok potoka, je zde třeba trochu obratnosti.
Červená turistická značka směrem na Smrk navíc kopíruje v několika desítkách metrů bezejmenný přítok pramenící pod vrcholem, který se do Bučacího potoka v nadmořské výšce 600 metrů vlévá.
Přírodní rezervace Bučací potok vyhlášená v roce 2004 si klade za cíl chránit okolní vzácná rostlinná společenstva označovaná jako vysokohorské nivy. Území patří díky většímu klidu oproti jiným částem Beskyd také k teritoriu velkých šelem, jako je medvěd, rys a někdy vlk. Je nutné konstatovat, že v posledním období intenzita návštěvníků tohoto dříve spíše opuštěného beskydského vrcholu roste, což některým živočichům náročnějším na klidný režim – například tetřevu hlušci – příliš radosti určitě neudělalo.
