Porušení vodního zákona u 8 % malých vodních elektráren

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod zkontrolovali v roce 2019 celkem 98 malých vodních elektráren, a zaměřili se především na dodržování minimálních zůstatkových průtoků ve vodních tocích. U osmi z nich, což představuje 8 % ze všech kontrolovaných, prokázali porušení vodního zákona.

„V posledních letech se problematikou zachování minimálních zůstatkových průtoků v tocích intenzivně zabýváme. Jedná se o strategii dopomoci ke „spravedlivému“ užívání vod v době už viditelných klimatických změn, kdy jsme svědky prožitých období klimatického i hydrologického sucha. Oproti roku 2018, kdy zákon porušilo zhruba deset procent kontrolovaných elektráren, a roku 2017, kdy se pochybení dopustilo 13 procent kontrolovaných, se situace zlepšuje. Podíl na tom mají jak pravidelné kontroly ČIŽP, tak lepší kázeň provozovatelů elektráren,“ řekl ředitel ČIŽP Erik Geuss.

Nejčastějším zjištěným prohřeškem bylo podle něj stejně jako v předchozích letech nedodržení minimálního zůstatkového průtoku stanoveného vodoprávním úřadem. „Nerespektování podmínek pro odběr vod může způsobit dočasné, nebo i trvalé poškození fauny a flóry vázané na vodní prostředí. Negativní účinky snížení průtoků se zvlášť výrazně projevují v regulovaných a znečištěných úsecích toků. V krajním případě může dojít až ke snížení samočisticích schopností řek,“ vysvětlil důsledky nedodržování povolení Geuss. Inspekce dále uvedla, že za pochybení zjištěná v roce 2019 inspektoři ČIŽP zahájili sedm přestupkových řízení a jedno řízení o napomenutí.

Provozovatelé MVE se bojí „suchého“ zákona

Úřednici mohou brzy zredukovat množství vody, ze které mohou provozovatelé malých vodních elektráren vyrábět elektřinu. Situace se týká také těch, kteří uměle zavlažují. Obavy plynou ze „suché“ novely vodního zákona, která vodoprávním úřadům umožňuje měnit či rušit platná vodní práva.

„Úředník pod záminkou boje proti suchu v řece nechá čtyřikrát víc vody a pro mě v praxi to znamená, že vyrobím polovinu elektřiny co dosud. A tím, že už dnes je to boj o přežití, tak bych to mohl akorát tak povypínat, zavřít a odepsat si statisícové až milionové investice,“ řekl loni Pavel Štípský z Lipova u Veselí nad Moravou, člen a také šéf Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů. Ten provozovatele malých vodních elektráren sdružuje.

Obavy připustil i i Jan Skalický z Cechu provozovatelů malých vodních elektráren. „Jsme si vědomi problémů se suchem a naši provozovatelé nemají zájem situaci zhoršovat. Zároveň však v praxi vidíme, že úřady na sucho dokážou reagovat již se stávající regulací. Obáváme se, že nové pravomoci a metodiky by mohly některé elektrárníky poškodit, v extrémních případech i zlikvidovat,“ uvedl Skalický.

Například podle představitelů SmVaK Ostrava mají malé vodní elektrárny ekologický i ekonomický smysl. „Energie vyrobená z vody v případě úpraven vody a vodojemů nemá oproti tepelným elektrárnám negativní dopady na životní prostředí. Šetříme také finanční prostředky, protože nemusí elektřinu nakupovat, ale v některých případech ji naopak do sítě dodáváme. I díky tomu jsme jí loni nakoupili nejméně za dobu, kdy to díky monitoringu uhlíkové stopy sledujeme – tedy od roku 2014,“ vysvětlil loni generální ředitel SmVaK Ostrava Anatol Pšenička.