Kožíšek k rizikům atomizace vodárenství v ČR

Kvalita pitné vody je v případech společností na rozdíl od velkých provozovatelů pod průměrem Evropské unie. Informoval o tom na semináři Cena, kvalita a dostupnost pitné vody, který se uskutečnil 18. února 2020 pod záštitou předsedkyně výboru pro životní prostředí parlamentu Dany Balcarové, František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu.

Podle něj v roce 2018 platil alespoň pro část roku zákaz použití vody jako pitné u 21 menších vodovodů zásobujících 3 293 osob. Loni musela být udělena výjimka z požadované kvality vody spojená s omezeným užitím například pro kojence a těhotné ženy u 108 vodovodů, nadlimitní obsah pesticidů se týkal 80 vodovodů zásobujících 96 000 osob, nadlimitní obsah dusičnanů 22 vodovodů zásobujících zhruba 5 000 osob.

Kožíšek dále uvedl, že jen šest zemí Evropské unie má více malých vodovodů, než je tomu v České republice. Podle něj se jedná o neúnosný stav. Dále prezentoval statistiky SZÚ týkající se evidovaných epidemií z pitné vody, a konstatoval, že v tomto případě jsou dominantním zdrojem epidemií soukromé i komerční studny.

Spotřebitele ohrožují vedlejší produkty z dezinfekce vody

Na podzimním semináři v Senátu ČR věnovaném zajištění pitné vody Kožíšek uvedl, že kvalitu vody neohrožují zastaralé předpisy, mikroplasty, pesticidy, hormony. Spotřebitele ohrožují vedlejší produkty z dezinfekce vody chlorem a způsob, kterým malí provozovatelé provozují vodovody. I když je podle něj míra trihalogenmetanů, vedlejších produktů dezinfekce, v Česku mnohem nižší než evropská norma 100 mikrogramů na litr, nelze se s tím smířit.

Podle Kožíška je nezávadná voda ta, u které spotřebitelé oceňují estetické kvality a chuť. „Pokud v barelu stojí voda příliš dlouho, může se s ní leccos dít. Teplo a světlo může změnit její chuť, občas zezelená. Na stěnách totiž narostou řasy. A pokud si na takový barel posvítíte, je voda opravdu krásně zelená. Také ale závadná,“ řekl portálu rozhlas.cz již v roce 2017 Kožíšek. Kvalitní voda by měla obsahovat zejména vápník, hořčík, hydrouhličitany a další prvky jako sírany, chloridy, sodík nebo helium.