JAR: Problém s vodou má politické pozadí

Jih kontinentu sužuje extrémní sucho. Jihoafrická republika nyní začne vydávat vodu na příděl. Za její nedostatek může podle agentury Reuters vysoká spotřeba a neobyčejně horké a suché léto s podprůměrnými srážkami. Množství vody v přehradách kleslo oproti roku 2018 až o 60 procent.

Ministr Lindiwe Sisulu zdůraznil, že JAR pracuje na tom, abych se vyhnula obávanému fenoménu nazývanému Den nula, proto zavádí omezení dodávek vody. Den nula označuje situaci, kdy by vyschly kohoutky v domácnostech. Loni se takovému scénáři těsně vyhnulo turisty oblíbené Kapské Město, které vyhlásilo stav nouze a omezilo spotřebu na 50 litrů na člověka na den, což se rovná zhruba pětiminutové sprše.

Nejhorší situace byla loni právě v Kapském Městě. Podle velvyslance České republiky v zemi Michala Krále podobná situace nastala již v roce 2017.  Pod čarou se říká, že v Kapském Městě je problém zásobování vodou zčásti politického charakteru. „V Západním Kapsku vládne strana DA, na celonárodní úrovni ANC. K řešení situace je třeba značných investic do zařízení a infrastruktury a centrální vláda je odmítá uvolnit. Problémem bude také nedostatek financí a pověstná místní ležérnost. Po loňském suchu se nepočítalo s tím, že se bude v takto extrémní podobě opakovat. Schválený projekt na zajištění zásobování vody Východního Kapska byl koncem roku 2017 zrušen, zřejmě kvůli nedostatku financí,“ sdělil loni Král.

Za péči o vodu a dodávky je podle něj zodpovědné ministerstvo vody a sanitace, které má tuto stať ve své chartě, více je možné najít na portálu http://www.dwa.gov.za, na stránkách ministerstva je možné nalézt i seznam jednotlivých provinčních agentur, které řeší distribuci vody. Ministerstvo je zavázáno každé chudé domácnosti dodat 6000 litrů vody měsíčně, a to bezplatně. Limit je zákonem stanoven na úrovni 25 litrů denně. Rozvodná síť byla v JAR podle Krále vybudována převážně v osmdesátých a devadesátých letech, dá se říci, že přestože se do ní investovalo a bylo realizováno několik projektů po roce 1990, celkově systém zaostal a nestačí pokrývat potřeby růstu populace a hospodářství.

„Existuje systém přehrad, které spravuje stát, potažmo ministerstvo vody a sanitace, do domácností vodu dodávají polostátní agentury v jednotlivých provinciích, které spravují rozvodnou síť. Vše kontrolují radnice, které inkasují peníze. Značně podfinancovaná oddělení municipalit pro vodu na úrovni provincií a měst jednak kontrolují a platí tyto agentury a také dodávají vodu obyvatelům. V případě havárií mají na starosti vrty a dodávky vody do chudinských oblastí cisternami. V současné době se překotně zkoumají možnosti odsolování pro zemědělský sektor a zavlažování, šetření vodou, nové technologie a možnosti dodávek přes hranice provincií, to vše v období sníženého ekonomického růstu, nedostatku veřejných financí a investic a korupčních skandálů vlády. Paralelně vyvíjí aktivity i soukromý sektor, který nechce být závislý na dodávkách vody od státu, ale vše je velmi čerstvé,“ řekl také Král.

Kvalita vody je však podle něj v zemi obdobná té v České republice. „Podle Blue Drop Score z roku 2014, nezávislé americké agentury pro kontrolu kvality pitné vody, měla země 79 % pitné vody z kohoutku (v roce 2012 to bylo 88 %). Což jsou statistiky lepší, než například v Maďarsku. Ministerstvo vody a sanitace tvrdí, že kvalita pitné vody zůstává jednou z nejlepších na světě, nicméně je pravděpodobné, že vlivem sucha a nutnosti náročnějšího čištění se může kvalita vody zhoršovat,“ doplnil Král.