Pouze průměrná kvalita pitné vody v České republice?

Informace zazněla v Senátu ČR na semináři věnovaném zajištění pitné vody. Podle odborníků je třeba zvýšit odbornost provozovatelů vodovodů a zlepšit mikrobiální kvalitu vody, tedy omezit vedlejší produkty z dezinfekce vody. Podle Františka Kožíška ze Státního zdravotního ústavu k tomu nepomůže zpřísnění předpisů, ale tlak spotřebitelů.

„Kvalitu vody neohrožují zastaralé předpisy, mikroplasty, pesticidy, hormony. Spotřebitele ohrožují vedlejší produkty z dezinfekce vody chlorem a způsob, kterým malí provozovatelé provozují vodovody,“ řekl například Kožíšek. I když je podle něj míra trihalogenmetanů, vedlejších produktů dezinfekce, v Česku mnohem nižší než evropská norma 100 mikrogramů na litr, nelze se s tím smířit.

Podle Kožíška je nezávadná voda ta, u které spotřebitelé oceňují estetické kvality a chuť. „Pokud v barelu stojí voda příliš dlouho, může se s ní leccos dít. Teplo a světlo může změnit její chuť, občas zezelená. Na stěnách totiž narostou řasy. A pokud si na takový barel posvítíte, je voda opravdu krásně zelená. Taky ale závadná,“ řekl portálu rozhlas.cz již před dvěma lety Kožíšek.

Kvalitní voda by měla obsahovat zejména vápník, hořčík, hydrouhličitany a další prvky jako sírany, chloridy, sodík nebo helium. „Pokud ji zbavíte minerálních látek, tak vám taková destilovaná voda nejen nebude chutnat, ale také vám časem poškodí zdraví. I v takové vyspělé zemi, jako je Švédsko, kde je dostatek kvalitní a bohaté stravy, hraje hlavní roli právě složení vody,“ řekl také v minulosti Kožíšek, podle kterého vnímají spotřebitelé každou náhlou změnu chuti vody velmi citlivě. Na kvalitu vody by lidé měli upozornit dodavatele, což je konkrétní vodárenská společnost, v případě neúspěchu podnětu u krajské hygienické stanice.