SOVAK ČR podporuje ministerstvo zemědělství v přístupu k odlehčovacím komorám na ČOV

V plném znění publikujeme nejnovější stanovisko SOVAK ČR.

Jak už SOVAK ČR dříve informoval, od začátku letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 118/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb. o vodách. Podrobnější informace lze dohledat v dřívějších stanoviscích SOVAK ČR dostupných zde a zde, tiskové zprávě či doprovodné prezentaci. Na základě ustanovení vodního zákona jsou nově srážkové vody nateklé do jednotné kanalizace považovány za vody odpadní a současně výjimka definovaná v § 8, odstavci 3, písmeno g z nutnosti získat pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových povolení se podle výkladu Ministerstva životního prostředí nevztahuje na odlehčovací komory umístěné na čistírnách odpadních vod.

V současné době probíhá vypořádání připomínek vzešlých z mezirezortního připomínkového řízení k novele zákona o vodách věnované problematice sucha. Z první verze vypořádání vznesených připomínek vyplývá, že hned čtyři povinně připomínková místa podala návrh na úpravu výše zmíněného ustanovení do původní podoby tak, aby výjimka z nutnosti získat povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových z odlehčovacích komor platila plošně, bez dělení jejího umístění. Stejnou připomínku podal Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR či Svaz měst a obcí ČR, coby zástupce vlastníků vodohospodářské infrastruktury, na které toto ustanovení má v konečném důsledku největší finanční dopad. Za pozornost ale stojí i skutečnost, že připomínku ve stejném znění podal i Královéhradecký kraj, pod který spadá vodoprávní úřad povolující vypouštění odpadních vod do vod povrchových ze zdrojů znečištění o velikosti 10 000 ekvivalentních obyvatel nebo více, a který by měl na základě tohoto ustanovení vydávat povolení i pro tyto případy. Z rozdílného charakteru jednotlivých připomínkových míst (stojící obrazně řečeno na opačných stranách barikády) i z průběhu jednotlivých procesů povolování, kdy jsou žádosti o povolení příslušnými vodoprávními úřady vraceny k doplnění o údaje, které často provozovatelé odlehčovacích komor nemají k dispozici jednoznačně vyplývá, že naplnění ustanovení vodního zákona § 8, odstavec 3, písmeno g je značně problematické a v řadě případů neproveditelné. I z tohoto důvodu Ministerstvo zemědělství coby předkladatel novely vodního zákona v první zveřejněné verzi vypořádání připomínek tuto připomínku AKCEPTOVALO. SOVAK ČR vítá a podporuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství, na jehož základě by nebylo nutné pro odlehčovací komory na ČOV získat povolení k nakládání s odpadními vodami.

Je zřejmé, že není technicky a ekonomicky možné veškeré vody nateklé při srážkových událostech do jednotné kanalizace odvést a na ČOV vyčistit, z tohoto důvodu byla celá vodohospodářská infrastruktura dlouhodobě stavěna a provozována i za využití odlehčovacích komor, a to jak na síti, tak i na ČOV. SOVAK ČR znovu upozorňuje, že řada ČOV v současné době čistí srážkové vody alespoň na mechanickém stupni a následně jsou tak do recipientu vypouštěny v daleko vyšší kvalitě, než by k tomu docházelo při odlehčení na stokové síti.

Vyvolané investiční náklady na zajištění požadavku na měření objemu a složení odlehčovaných vod nutných pro vydání povolení k vypouštění odpadních vod půjdou podle propočtů SOVAK ČR v rámci celé České republiky minimálně do stovek milionů korun. SOVAK ČR je přesvědčen, že než plošně investovat do zajištění provozních dat podle požadavků Ministerstva životního prostředí, které kromě administrativního vykázání nebude pro ochranu povrchových vod přínosem, je lépe investovat adresně prostředky tam, kde odlehčovací komora ať už na síti či na ČOV neplní řádně svou funkci, pro kterou byla zbudována. I z tohoto důvodu SOVAK ČR podpořil vznik technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory, která řeší problematiku odlehčování vod na jednotné kanalizaci komplexně a její naplnění by zcela bez pochyby bylo pro životní prostředí přínosem. Přijetí této normy přitom Ministerstvo životního prostředí dlouhodobě blokuje. Další možností je budování retenčních zdrží v areálu ČOV, které by umožňovaly zvýšit objem čištěných srážkových vod, což by ale znamenalo dodatečné investiční a provozní náklady. Takto vynaložené náklady ať už do úprav odlehčovacích komor či budování retenčních nádrží však lze považovat na rozdíl od nákladů pro zajištění měření objemu a složení odlehčovaných vod za smysluplné, mající potenciál zlepšit stav životního prostředí, což by mělo být zájmem všech zainteresovaných stran.

Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR