Češi jsou milovníky sjíždění řek a vodáckého sportu. Současné suché počasí jim v tomto ohledu na tuzemských tocích příliš nepřeje a jejich tradiční zálibu značně omezuje. Existují ale nepříliš vzdálené, přesto úchvatné lokality, kde je možné sjíždět křišťálově čisté řeky v nedotčené přírodě, ale s potřebnou infrastrukturou, kterou vodáci potřebují a vyžadují. Jedním z těchto rájů je Gaujas nacionalais parks na severu Lotyška, pár desítek kilometrů severovýchodně od Rigy. Více informací najdete například zde.
Největší lotyšský národní park má rozlohu přes 900 čtverečních kilometrů a rozprostírá se podél toku Gaujy. Ta vytváří úchvatná panoramata v podobě skalních útvarů, jeskyní, okolních pramenů a křišťálově čistých přítoků stejně jako hlubokých lesů. Nejpůsobivější jsou místa, kde se do příkrého údolí zařezávají načervenalé pískovcové skály
Nejvýznamnějšími sídly jsou Sigulda, Cesis a Valmiera. V oblasti se nachází také řady malebných vesniček, které v různé míře procházejí obnovou po sovětské éře.
Výhodou je, že v především v úseku mezi třemi zmiňovanými městy je podél řeky vybudovaná infrastruktura v podobě vodáckých kempů a tábořišť. To ovšem na rozdíl od kempů v českém pojetí neznamená, že zde najdete bufet, kiosek nebo výčep. Rozhodně je ale k dispozici upravené tábořiště s dostatkem dřeva, místo, kde je možné přespat i při dešti, toaleta, v některých kempech i další hygienické zázemí. V řadě míst (například u Cesisu nebo Siguldy) je možné si půjčit loď, případně vyrazit na vodu na člunu s průvodcem. Kromě Lotyšů narazíte na vodě především na Poláky a další obyvatele pobaltských republik.
Místa v parku za sebou mají bohatou historii, proto zde najdeme také významné památky například v podobě hradů (Sigulda, Krimulda, Cesis), ale také příkladů začátku průmyslové revoluce – ovšem spíše jako vzpomínky na minulý rozmach, který se nedočkal dneška (obec Ligatné se zaniklou papírnou).
Foto: Marek Síbrt