Magazín Patriot (www.patriotmagazin.cz) přinesl ve svém posledním vydání v roce 2017 rozhovor s ředitelem Ostravského oblastního vodovodu Jiřím Komínkem. Přinášíme jeho kompletní znění. Rozhovor byl také publikován ve čtvrtletníku Z první ruky, který vydává společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava.
Voda, vodárenství a vodohospodářství se stávají tématem strategických diskuzí o budoucnosti kvality života v naší zemi. Problematiku vody někteří ministři z minulé vlády dokonce označovali za nejdůležitější a také nejcitlivější téma, které bude potřeba v dalším období řešit. Média informují o problémech s dodávkami pitné vody především v oblastech, které jsou závislé na drobných lokálních zdrojích podzemní vody.
Jsou také často zmiňovány oblasti, které jsou z hlediska současného i budoucího zásobování nejcitlivější, jimiž jsou například jižní Morava nebo část Olomouckého kraje, Vysočiny nebo východních Čech.
Otevírá se téma budování nových vodárenských nádrží v některých částech země, startují politická i veřejná jednání ohledně vhodnosti těchto zásahů do krajiny často v místech, které jsou významnými krajinnými lokalitami, jako je třeba údolí Zdobnice v Orlických horách.
Zjednodušeně se řeší dvě základní jen zdánlivě protichůdné oblasti, které mají leccos společného – sucho a povodně. Jaké je v tomto ohledu situace v našem regionu? Hrozí nám nedostatek dodávek pitné vody? Na to jsme se ptali ředitele Ostravského oblastního vodovodu společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava Jiřího Komínka.
Začnu jako laik trochu netradičně, a to názvem vaší funkce. Ostravský oblastní vodovod. Co to znamená? Jde o vodovod zásobující Ostravu a její okolí?
Vaše definice platí jen částečně a historie je v tomto ohledu poměrně dlouhá a složitá. Pokusím se to maximálně jednoduše vysvětlit.
Ostravský oblastní vodovod je vlastně páteřní systém výroby a distribuce pitné vody v našem regionu. Budován byl od padesátých let minulého století. V regionu se vybudovaly údolní nádrže, které slouží jako zdroje surové povrchové vody pro výrobu pitné vody. Pod Jeseníky jde o nádrž Kružberk, z níž první voda přitekla na úpravnu vody a následně do Ostravy v prosinci roku 1958. Takže příští rok budeme slavit šedesáté výročí, kdy první voda z Oderských vrchů přitekla do ostravské Poruby.
O mnoho let později až v porevolučním období nad Kružberkem byla vybudována několikanásobně větší přehradní nádrž Slezská Harta. V Beskydech jsou jako centrální zdroje pro výrobu pitné vody využívány Šance a Morávka. Několik kilometrů pod těmito přehradami jsou vybudovány tři naše největší úpravny pitné vody – v Podhradí u Vítkova, v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí a ve Vyšních Lhotách na Frýdecko-Místecku. V nich vyrábíme 95 % pitné vody (zhruba 60 milionů kubíků pitné vody ročně), kterou distribuujeme v regionu.
Systém vodovodních přivaděčů Ostravského oblastního vodovodu je v současnosti dlouhý zhruba 500 kilometrů a je na něm umístěno více než 110 vodojemů. Jde o ty největší vodojemy v našem regionu sloužící pro významná sídla v kraji.
A teď pojďme k našemu hlavnímu té matu. Je vodních zdrojů v regionu dostatek? Nehrozí problémy s dodávkami pitné vody odběratelům?
Nehrozí. Příčin je celá řada. Už jen například to, že zmiňovaný systém Ostravského oblastního vodovodu byl budován v době průmyslového rozmachu regionu, kdy se na Ostravsko i Karvinsko stěhovaly desetitisíce lidí za prací. Vznikala nová města jako třeba Havířov, radikální proměnou procházela třeba Orlová a další hornická a hutnická města. Tomu všemu byla přizpůsobena vodohospodářská a vodárenská infrastruktura, která se budovala.
Například Kružberk a Slezská Harta mají kapacitu při naplněnosti dohromady přes 200 milionů kubíků vody. To je čistě teoreticky naše výroba na tři roky. Morávka a Šance v beskydské části systému mají kapacitu dalších padesát milionů kubíků. A z těchto zdrojů vyrábíme 95 % veškeré pitné vody. Stejně tak naše tři centrální úpravny mají v současnosti zhruba dvojnásobnou výrobní kapacitu oproti tomu, kolik vody v nich vyrábíme a kolik jí je potřeba. A to i přesto, že zásobujeme také částečně Přerovsko, kam dodáváme místním vodárnám vodu kromě Přerova také například do Hranic na Moravě nebo Lipníku nad Bečvou.
Vodu dodáváme také do Polska, do hornického příhraničního města Jastrzębie-Zdrój. Dá se proto říci, že kapacita nádrží je dostatečná, kapacita úpraven vody také a systém distribuce je natolik robustní, že by dokázal zásobovat podstatně více obyvatel, než jich v regionu žije. Já tady samozřejmě nemluvím o tom, že sucho v některých částech kraje lidi netrápí například při zemědělské činnosti. Ale v oblasti pitné vody jí je dostatek.
Takže budování dalších přehrad v kraji není potřeba?
Pro účely dodávek pitné vody nikoliv. Samozřejmě všichni jsme zaznamenali často velmi emotivní debaty o plánované výstavbě Nových Heřminov, ale účelem tohoto díla má být protipovodňová ochrana Opavska a Krnovska, takže nijak nesouvisí se stabilitou dodávek pitné vody. Přesto i u nás v regionu jsme mohli v mimořádně suchém roce 2015 v létě číst, že některé obce mají problémy s nedostatkem pitné vody. Ano, ale šlo o místa, která nejsou součástí systému Ostravského oblastního vodovodu.
Pár příkladů. Tento problém jsme řešili ve Lhotce pod Ondřejníkem, kde byl podzemní zdroj vody nedostatečně vydatný. Takže jsme prostě vodu do vodojemu navezli cisternou. Problém byl například s lokálním zdrojem Bystré na Frenštátsku, kde prakticky netekla v horkém létě voda. Ale opět jsme našli řešení. Zprovoznili jsme čerpadla a provedli manipulace na síti tak, že obyvatelé žádný problém nezaznamenali. Tím mimo jiné narážím na další výhodu našeho systému. Místa připojená na Ostravský oblastní vodovod jsou v systému velice často natolik propojena tak, že jsme schopni vodu převádět ze západu na východ a naopak. Vezměte si Jablunkovsko.
V polovině roku 2016 jsme napojili na centrální distribuční systém třináct tisíc lidí, kteří v nejvýchodnější části země žijí. Ti byli závislí pouze na tamních lokálních zdrojích povrchové nebo podzemní vody. Nyní máme možnost obyvatele variantně přepojit na centrální systém, když se u těch lokálních projeví nějaký problém související s déle trvajícím suchem, na něž jsou místní zdroje citlivější. Mimo jiné tato východní část regionu, řekněme Třinecko a Jablunkovsko byla v předlistopadovém období místem, kde se v okolí Dolní Lomné právě kvůli závislosti na místních zdrojích počítalo s vybudováním nádrže pro vodárenské účely. To už je ale minulost. Takže ano, problémy mohou mít místa, která nejsou napojená na centrální systém. V jeho případě jsou rezervy více než dostatečné.
A proč se další místa na systém nepřipojí?
To je samozřejmě správná otázka, která má ale ekonomickou, technickou, společenskou, ale i politickou rovinu. Například v dobách socialismu existovaly úvahy o propojení Ostravského oblastního vodovodu s částí dnešního Olomouckého kraje, který je závislý na lokálních zdrojích. Jde o oblast horní Moravy, řekněme Šumperska a Zábřežska. To nakonec realizováno nebylo. Takže dnes si musíme vždy položit otázku, zda máme dostatečné zdroje, zda je to technicky proveditelné, kdo tam v současnosti vodu distribuuje, protože by to mělo vliv na jeho podnikání, kolik to bude stát a kdo to zaplatí, protože výstavba infrastruktury není levná záležitost.
Na to, abychom ji mohli postavit, si musíme vydělat a cena vody je jak známo velmi senzitivní a citlivé téma. A ještě se vrátím k Ostravskému oblastnímu vodovodu. Váš časopis se jmenuje Patriot. A jsme-li skuteční patrioti, pak na náš páteřní systém můžeme být hrdi. Na to, jak ho projektanti tehdy navrhli s ideou, že zachovali možnost gravitační dopravy naprosté většiny vyrobené pitné vody bez potřeby ji čerpat, nebo na to, jaké manipulace a převádění vody umožňuje systém mezi jednotlivými částmi regionu díky jeho následujícímu rozvoji a modernizaci. I v rámci naší země můžeme systém Ostravského oblastního vodovodu označit za výjimečný.
A kolik takových míst spoléhajících na místní zdroje oproti velkým přehradám, o nichž jste mluvil, v regionu je?
Můžu mluvit za nás jako společnost SmVaK. My provozujeme celkem čtyři desítky zdrojů. O třech dominantních jsem mluvil, ty ostatní, malé lokální zdroje, se nachází převážně v odlehlých horských oblastech třeba na Třinecku nebo Frenštátsku, ale například také v příhraničí na některých místech Opavska. Potom samozřejmě víme, že některé obce v regionu mají vlastní zdroje, které si, stejně jako distribuční síť v dané lokalitě, zajišťují sami vlastními silami.
Myslím, že jsme všichni zaregistrovali argumenty některých politických stran, že voda jako strategická surovina by měla být v rukou měst a obcí, potažmo státu. Že by ji neměly dodávat soukromé subjekty. Ty by dokázaly lépe problematiku sucha řešit a díky veřejným prostředkům by dokázaly lépe zajistit financování opatření proti suchu.
Ano, toto samozřejmě občas slýcháme a jde o mediálně přitažlivé téma. Naše společnost je navíc oproti jiným velkým provozovatelům v zemi v unikátní pozici v tom, že infrastrukturu nejen provozuje, ale také vlastní. Ale tyto diskuze přenechám politikům. Náš úkol je jasný. Vyrobit pitnou vodu v dostatečném množství a výborné kvalitě a dodat ji našim odběratelům za odpovídající cenu. Ale obecný pohled na český trh ukazuje to, že tam, kde provozují infrastrukturu města nebo obce oproti soukromým společnostem, voda v průměru levnější není. Stejně tak se jim nevyhýbají problémy související se suchem nebo stavem infrastruktury vyžadující značné investice. Těch faktorů, které vstupují do hry, je velké množství.
