Každá firma se snaží chovat hospodárně, většinou řeší náklady na zaměstnance, pronájmy prostor a energie. Ale co na vodu? A napadne ji vůbec, že by měla? Často ne. Podle mých zkušeností s ní většina českých společností nenakládá efektivně a mnohdy nevyužívá vodu v odpovídající kvalitě, čímž si mimo jiné zkracuje životnost strojů a zařízení o několik let. A může tak tratit miliony korun.
O (s)potřebě vody se mluví v podstatě jen ve spojení s domácnostmi. To si každý dokáže jednoduše představit: všichni splachujeme WC, koupeme se, čistíme si zuby. Jenže v průmyslu a zemědělství je potřeba násobně víc litrů vody. Jen pro představu: jak zveřejnil britský deník The Guardian, produkce 1 kg masa „stojí“ 5 až 20 tisíc litrů. A v energetice či chemickém průmyslu se v souvislosti s vodou také zrovna nebavíme o jednotkách, desítkách či stovkách litrů.
Spotřeba vody přitom může výrazně klesnout už jen tím, že firma upraví zavedené postupy, začne využívat modernější technologie nebo jiné suroviny. A pak je tu samozřejmě recyklace, průmyslovou vodu velmi často není nutné hned vypouštět, místo toho ji lze využít znovu – ideálně zapojit zpět do výrobních postupů a z klasického „lineárního“ přístupu tak vytvořit přístup „cyklický“. Peníze vynaložené na optimalizaci vodního cyklu se rychle vrátí – investice do dvou milionů maximálně po roce.
A dá se očekávat, že v blízké budoucnosti se bude „optimalizovat“ čím dál častěji. Podle Iniciativy Průmysl 4.0, vládou schváleného dokumentu, který odkazuje na čtvrtou průmyslovou revoluci, budou čištění a recyklace odpadních vod součástí všech nových průmyslových řešení.
Čeho ještě se dočkáme? Jsem přesvědčen o tom, že dohledová centra pro sledování koloběhu vody budou ve firmách využívaná mnohem častěji než v současné době. Dalším přirozeným prvkem bude automatizace systémů a technologických celků, aby byla minimalizována nebo úplně vyloučena lidská obsluha. Stále větší důraz bude kladen na šetrné postupy a moderní membránové technologie nebo UV záření, na ozonizaci vody. Naopak chemikálie by se měly využívat jen v případech, kdy je to opravdu nutné.
Nejdůležitější však bude i nadále proaktivní přístup k celé problematice: tedy „řešit vodu“ komplexně a včas. Brzy se může stát nejcennější surovinou na světě.
Miroslav Maňásek, ředitel společnosti Aquarex Waterprofit