V sobotním vydání deníku Právo vyšel rozhovor s generálním ředitelem SmVaK Ostrava Anatolem Pšeničkou. Publikujeme ho v plném znění.
Severní Morava a Slezsko není jen místem, odkud lidé po dokončení studií odcházejí za zajímavějšími pracovními nabídkami do jiných regionů v České republice. Řada zkušených manažerů míří opačným směrem a nemusí se jednat pouze o nové investory nebo zahraniční podniky. Jedním z příkladů může být vodárenská společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava (SmVaK). Ta zásobuje pitnou vodou více než milión lidí a tam, kde vodu přímo nedodává do domácností, ji velice často předává jiným vodárenským společnostem. V čele SmVaK již téměř tři roky působí Anatol Pšenička, který se do regionu přistěhoval za novou pracovní výzvou ze středočeské Příbrami. A jak sám říká, obě města si jsou díky své hornické minulosti v řadě aspektů podobné.
Řada lidé v regionu nemá často jasno v tom, kdo jim pitnou vodu dodává a odkud voda, kterou pijí, pochází.
V rámci regionu existuje několik způsobů provozování vodohospodářského majetku. SmVaK je v kraji největší vodárenskou společností, dodává pitnou vodu a odvádí tu odpadní, zákazníkům v regionu s výjimkou Ostravy a několika dalších měst a obcích. Naše voda pochází z 95 procent z údolních nádrží Šance a Morávka v Beskydech a kaskády nádrží Slezská Harta a Kružberk v podhůří Jeseníků. Tuto takzvanou surovou vodu upravujeme v našich centrálních úpravnách v Podhradí u Vítkova, Nové Vsi u Frýdlantu a ve Vyšních Lhotách. Máme ale také dalších zhruba 40 lokálních zdrojů povrchové nebo podzemní vody a více než 30 menších úpraven vody, kterými zásobujeme především menší lokality.
Co se týče Ostravy, tam dodávají zákazníkům pitnou vodu Ostravské vodárny a kanalizace (OVaK). Dvě třetiny této vody, ale pochází také z našich úpraven. Zjednodušeně řečeno přivedeme tuto vodu na hranici města, a zde ji prodáme společnosti OVaK, která ji distribuuje konečným zákazníkům. Rozdíl mezi oběma společnostmi spočívá mimo jiné v tom, že my vodohospodářskou infrastrukturu z více než 95 procent vlastníme, zatímco v Ostravě je v majetku města, které ji OVaKu pronajímá. Ten platí nájem, z něhož se financují investice do infrastruktury. Jde o tak zvaný provozní model.
Zmiňoval jste ještě další města a obce. Tam funguje systém jak?
Mluvil jsem o dvou modelech: provozním, kdy majetek vlastní municipality a provozuje ho soukromá společnost (OVaK), a smíšeném, kdy soukromá společnost infrastrukturu vlastní i provozuje (SmVaK). Potom existují města a obce, které si dodávky vody řeší samy prostřednictvím vlastních společností. V našem regionu jde třeba o Krnov. Často ale v místě distribuují obce alespoň zčásti vodu od nás z SmVaK.
Celospolečenským tématem se poslední dva roky stalo sucho. Jaká je letos situace v našem regionu?
Musím říct, že v letošním roce dobrá. Přehrady, které provozuje Povodí Odry, a z nichž odebíráme surovou vodu, jsou naplněné uspokojivě. Kaskáda Slezská Harta a Kružberk má kapacitu přesahující 200 miliónů kubíků vody. My ročně upravíme více než 60 miliónů kubíků pitné vody. Takže hypoteticky, když si pohrajeme s čísly, můžeme říct, že v podhůří Jeseníků je zásoba pro kraj na tři roky. V Beskydech je nádrž Morávka, která zásobuje především Třinecko a Těšínsko. V jejím případě je situace dlouhodobě bezproblémová, vzhledem k velikosti a poloze se při deštích naplní vždy poměrně rychle. Pak tu máme Šance, kde stále probíhá rekonstrukce, a hladina je proto snížena oproti normální situaci o několik metrů. Ale i tak je v této přehradě zhruba 25 miliónů kubíků vody.
Samozřejmě v extrémně suchém roce 2015 a na začátku roku 2016 byla situace horší a museli jsme provést řadu technických a manipulačních opatření, abychom zajistili stabilní dodávky pitné vody všem našim odběratelům.
Co si máme pod těmito manipulacemi představit?
Myslím, že tento region může být hrdý na to, že zde byl před téměř 60 lety vybudován páteřní výrobní a distribuční systém Ostravského oblastního vodovodu. Zjednodušeně řečeno jde o systém úpraven vody, přivaděčů, čerpacích stanic a další infrastruktury, díky němuž je možné do značné míry i díky novým investicím převádět vodu v případě potřeby mezi jednotlivými částmi severní Moravy a Slezska.
Uvedu příklad. Na konci roku 2015 a začátku roku 2016 byla situace u nádrže Šance, odkud zásobujeme Frýdecko-Místecko, Karvinsko, ale také příhraniční část Polska, špatná. Sešly se dvě skutečnosti: mimořádně suchý rok 2015 a rekonstrukce, kvůli které bylo nutné hladinu výrazně snížit. Jenže nepršelo a přehrada se zpátky nedoplnila. Situace na západě regionu byla díky kapacitě Slezské Harty a Kružberku lepší. Proto jsme s využitím vodojemů v Krmelíně a čerpací stanice v Lískovci u Frýdku-Místku dokázali zásobovat část Havířovska a Karvinska z úpravny v Podhradí u Vítkova. Část Frýdecko-Místecka jsme pak místo z Nové Vsi zásobovali z Vyšních Lhot, abychom vodu v Šancích šetřili.
Systém je tedy v tomto ohledu dostatečný, stabilizovaný a není třeba do něj nijak zasahovat?
Platí to jen částečně. I nadále se snažíme lokality závislé na místních zdrojích, které jsou vždy v případě suchých období ohroženější, napojovat na centrální systém v případě, že to dává ekonomický smysl a je to technicky možné. Například v polovině loňského roku jsme takto napojili několik měst a obcí na Jablunkovsku na Ostravský oblastní vodovod. Lidé standardně pijí vodu z lokálních zdrojů povrchové nebo podzemní vody v Beskydech, ale v případě, že by říčky nebo vrty neměly dostatečnou kapacitu, vyřešíme situaci tím, že lidé budou pít vodu z Morávky. Stejně tak nadále celý systém vylepšujeme technologicky během našich investičních akcí.
Nemohu se nezeptat na citlivé téma, které společností dlouhodobě rezonuje, a to jsou ceny vody. Je u nás voda opravdu neúměrně drahá?
Když se lidí zeptáme, zda je voda drahá, valná většina vám odpoví, že ano. Když se jich následně zeptáte, kolik stojí, tak to stejně velká většina z nich nebude vědět. To nejsou mé pocity, ale fakta vycházející z našeho průzkumu zákaznické spokojenosti, který pro nás v těchto týdnech zpracovala společnost Respond.
Problém spočívá mimo jiné v tom, že lidé argumentují předlistopadovou cenou vody 60 haléřů za kubík. Tato ale byla i tehdy naprosto mimo realitu a skutečné náklady na výrobu pitné vody, případně odvádění vody odpadní. Rozdíl za lidi doplatil stát, nebo podniky, které tehdy na rozdíl od současnosti, kdy je cena stejná pro všechny, platily výrazně více než domácnosti. V současnosti je nutné skutečné náklady do ceny zahrnout.
Kdo tedy cenu vody určuje?
Cena je věcně usměrňována a regulována. Klíčovou roli zde hraje ministerstvo financí. Legislativa nám jednoznačně udává, co můžeme do kalkulace výše vodného a stočné zahrnout, a co nikoliv. Je třeba také dodat, že zhruba 40 procent našich nákladů, které musíme zahrnout do ceny, tvoří daně, poplatky a odvody směřující do veřejných rozpočtů. V našem regionu je navíc cena vody dlouhodobě několik korun za kubík pod celostátním průměrem.
Takže cena je stejná pro všechny města a obce, které zásobujete?
Ano. Jde o tak zvanou solidární cenu. Myslíme si, že zde jsou klíčová sociální hlediska, proč mají lidé v různých lokalitách platit stejnou částku za danou službu. Máte logicky nižší náklady na výrobu kubíku pitné vody pro velký dům na sídlišti, kde bydlí 200 lidí, než na kubík pro čtyři malé domy půl kilometru od obce.