Vodohospodáři měli před patnácti lety pro regulaci toku v Česku k dispozici jen vltavskou kaskádu. Kulminaci Vltavy posunula o sedmnáct hodin a tím získali čas pro evakuaci obyvatel a vytvoření protipovodňových bariér. „V Praze byla vybudována část ochrany na pravém břehu v centru od Národního divadla směrem na František. Co se týká obcí a měst, žádná významná protipovodňová opatření neexistovala,“ vysvětluje generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, který byl tehdy na dovolené, ještě jako referent Povodí. Druhou vlnu už však sledoval ze břehu. Podle něho lidé žádným povodním zabránit zcela nedokážou. Rozhovor, který zveřejňujeme v nezměněné podobě, vyšel v deníku Mladá fronta DNES
Povodeň před patnácti lety byla ničivá. Mělo nebo mohlo se něco udělat jinak?
Udělalo se to tak, jak mělo. Když povodeň odezní, zpracovává se vyhodnocení, přepočítávají se všechny hodnoty a zpracovávají nové studie odtokových poměrů, protože území se změní. Naposledy to prošetřoval posudek experta Evropské unie v roce 2010. Všemi posudky bylo prokázáno, že manipulace proběhly, jak probíhat měly.
Co jste tedy tenkrát přesně dělali?
První vlnu jsme transformovali zcela (začala v jižních Čechách na přelomu 6. a 7. srpna 2002, pozn. redakce). Zvýšily se průtoky na Malši a Černé. Ty byly až s četností opakování 200 let. Co vypadlo v pramenné části Vltavy, doteklo do nádrže Lipno, která to transformovala na neškodný odtok. Ve druhé vlně vltavská kaskáda zafungovala tak, že největší přítok do orlické nádrže byl 3 900 kubíků za vteřinu a odtok o 800 kubíků nižší. Díky tomu jsme získali čas asi sedmnáct a půl hodiny posunu v kulminaci, což pomohlo tomu, že přítok z Berounky mohl odtékat. Získal se také čas na evakuaci osob a čas na budování protipovodňových opatření tam, kde byly. Tehdy jen v Praze, kterou postihla zhruba pětisetletá povodeň, kulminační hodnota průtoku byla 5 160 kubíků za vteřinu (běžná je stokrát nižší, pozn. redakce).
Objevovaly se hlasy, že jste začali vypouštět pozdě.
Po povodni v roce 2013 jsme nechali zpracovat posudek na vltavskou kaskádu od ČVUT. A nechali jsme posoudit i variantu, kdyby byla Orlická přehrada v roce 2002 prázdná. A jednoznačně to ukázalo dva výstupy. I kdyby orlická nádrž byla prázdná, této povodni by vůbec nezabránila. Objem vody byl extrémní. Také jsme nechávali posoudit vliv protipovodňových opatření v Praze, což bylo také terčem diskusí.
Proč?
Když si prý Praha udělá v centru na obou březích mobilní bariéry, dojde ke zrychlení průtoku a posunutí problému níž. Dokázali jsme vysvětlit, že to není pravda. Ochráněný prostor za mobilními bariérami není významný z hlediska akumulace vody, která by tam zůstala, čili nedochází k negativnímu ovlivňování povodně směrem dolů.
Kdyby stejně velká voda přišla dnes, kdy už města mají protipovodňová opatření, jak to vypadalo?
Nechci být prorokem, zkonstatuji fakta. Povodeň z roku 2002 byla tak extrémní, že kdyby stejná přišla nyní, de facto by se opakoval její průběh. Ten objem vody nikam jinam nedáte. Co by však bylo významnější, jsou některé dopady na přítocích. Byly by zmírněné, získal by se čas na evakuaci. V Českých Budějovicích byla tisíciletá povodeň a dále se pohybovala mezi dvouset- až pětisetletou, ale protipovodňové stavby jsou stavěny většinou na stoletou vodu s jistým převýšením. Tehdy v roce 2002 spadlo objemově přes tři miliardy kubíků vody. To je, jako kdybychom vylili čtyři a půl objemu orlické nádrže na plochu, to všechno odtékalo. Bylo to výrazně extrémní. Voda a morfologie je dnes stejná, muselo by to i stejnou cestou odtéct. Před takto extrémní povodní se ochránit neumíme.
Přesto se na Vltavě nové stavby objevily.
Za období od roku 2002 jsme vybudovali na Vltavě a jejích přítocích 51 staveb na ochranu před povodněmi v hodnotě necelých 2,3 miliardy korun. Ochrání více než 108 tisíc obyvatel a majetek za šest miliard. Kopírují povodeň z roku 2002. Máme tam stavby na ochranu před více než stoletou povodní, na padesátiletou povodeň a podobně. Nikdy nebudeme mít hotovo, povodně jsou přírodní jev, byly, jsou a budou. Neumíme jim zabránit. Jak říká nestor českého vodního hospodářství profesor Vojtěch Broža, nepřipravujme se na povodeň, která už byla. Další povodeň je vždycky jiná.
Co dnes zvládne vltavská kaskáda?
V roce 2002 měla efekt ochrany zhruba před deseti- až patnáctiletou povodní. Po roce 2013 byl prostor pro zadržení vody zvětšen na 93 milionů kubíků, to je prostor, který je vždy prázdný a slouží k zachycení povodně. Je využíván několikrát do roka a nikdo ani neví, že nějaká povodeň je, ale extrémní povodeň z roku 2002 by ani tento objem nezadržel. Dojde jen ke zdržení. Stupeň ochrany jsme zvýšili k dvacetileté ochraně. Víc nezmůžeme.
Soustava vltavských přehrad tedy neslouží k ochraně před povodní?
Část veřejnosti žije ve vědomí, že kaskáda je postavena na ochranu před povodněmi, ale když se začala v 50. letech budovat, měla účely energetické. Teprve v průběhu výstavby se nádrže měnily na víceúčelové, včetně nadlepšování průtoku dolního toku Vltavy. Ochrana před povodněmi je jen jedním z účelů.
Velkým problémem je při povodních neregulovaná Berounka. V Roztokách u Křivoklátu měla vzniknout suchá nádrž. Lidé se však proti ní bouřili. Jak je projekt daleko?
Úplně skončil. Ale původně od obcí na dolním toku vzešel požadavek, aby se možnosti zvýšení ochrany prověřily. Nejproblematičtější je povodí Klabavy. Tam by bylo možné realizovat několik menších nádrží, ale efekt je velmi nízký. Muselo by se také zadržovat více vody v Brdech. Poslední variantou bylo i vybudování přehrady a otázka, zda by pomohla ochraně dolního toku.
Pomohla by ochránit dolní tok?
Studie ukázala, že by přehrada dokázala ochránit před stoletou povodní oblast od Roztok směrem na Karlštejn až k soutoku s Vltavou. Efekt by se projevil i na Vltavě. Jenom v roce 2013 tvořila povodeň z Berounky 43 procent. Bylo by to ale vykoupeno tím, že by bylo při povodni zatopeno údolí, musely by být vysídleny stovky staveb. Záměr je neprojednatelný. Obce nesouhlasily. Hledáme dál možnosti v krajině.
Jak je ochráněna Praha?
Na stoletou vodu s určitým převýšením asi 30 až 40 centimetrů.
Jaká opatření v krajině mají smysl?
Základem je, aby krajina měla dostatečnou schopnost zadržovat vodu, protože už na začátku extrémních situací do určité míry pomůže. Škodí to i v problematice sucha, voda rychle odtéká. Ani z polí by nestékala, kdyby se změnily způsoby obhospodařování. Půda je utužená, a když padne první srážka, odtéká pryč. Lány jsou scelené, proto měly smysl remízky a hrázky. Děláme projekty, že v místech, kde byly toky napřímené, se v horním toku snažíme o revitalizaci. Efekt to má ten, že se prodlouží dráha proudění a do určité míry srážek se voda víc vsákne v krajině.
Jaká místa nejde ochránit vůbec?
Tam, kde není zájem a vůle, kde si třeba obec musí nejdřív vypořádat majetkoprávní vztahy, někdo pozemky blokuje jako před časem v Kralupech nad Vltavou či v Českém Krumlově. Nebo místa z hlediska přírodního prostředí. Třeba Putim, městečko, kde bylo v roce 2002 pět metrů vody. Je situované tak, že nelze udělat z hlediska technického řešení žádnou ochranu. To byste museli okolo postavit hradby.