V posledních letech roste počet vlastníků i provozovatelů vodohospodářské infrastruktury. Podle online verze měsíčníku Průmyslová ekologie se ukazuje v souvislosti s cílem zajistit samofinancování oboru z plateb za vodné a stočné, že řada menších vlastníků nemá nastavenu výši plateb za vodné a stočné na takové úrovni, která by umožňovala řádné plnění plánu financování obnovy jimi vlastněné infrastruktury. Jaká klíčová opatření k zajištění stabilní udržitelnosti by měl vlastník vodohospodářské infrastruktury udělat? Online deník se ptal generálního ředitele Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava Anatola Pšeničky. Jeho odpovědi přinášíme v plném znění.
Podle měsíčníku je v některých případech limitem takzvaná sociálně únosná cena vody. Je důležité upozornit, že společnost SmVaK Ostrava je jedním z největších vlastníků infrastruktury v Česku. „Je logické, že v případě izolovaných malých vlastníků a provozovatelů je obtížné vygenerovat s ohledem na malé objemy dodávané pitné vody a odváděné vody odpadní dostatek prostředků pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti fungování dané infrastruktury. Obzvláště to platí pro oblasti s rozptýlenou zástavbou. Cestou může být slučování těchto vlastníků do větších vlastnických celků, jak tomu v řadě míst naší země také je. K tomu je samozřejmě nutná politická vůle,“ říká Anatol Pšenička.
Generální ředitel SmVaK Ostrava zastává názor, že se z ceny vody stalo v českém prostředí senzitivní politické téma. Podle něj se také zapomíná na neoddiskutovatelné skutečnosti, které se do cen musí promítat. Téma je nutné odpolitizovat a podívat se na fakta.
„Cena vody v naší zemi je nadále výrazně pod hranicí, kterou udává Světová zdravotnická organizace jako sociálně únosnou (2 %, ČR je mírně nad polovinou této hodnoty). To, že se některé obce jako vlastníci i provozovatelé infrastruktury snaží držet vodného i stočného výrazně pod reálnými výrobními a distribučními náklady, možná působí krátkodobě jako moudré politické řešení, které přináší body od voličů,“ pokračoval Penička. Dodal také, že z dlouhodobého hlediska se jedná o tlačení problémů před sebou nebo o jejich zakrývání. Jen při rozumném nastavení cen je podle Pšeničky možné generovat dostatek prostředků na obnovu infrastruktury.
„Je potřeba tlačit na to, aby vodohospodářská infrastruktura byla provozována a spravována profesionálně a efektivně se zachováním rozumné ceny pro odběratele při udržení vysoké kvality a spolehlivosti služeb,“ uzavřel Pšenička.