Českými médii rezonuje citlivé téma týkající se zavedení dvousložkové ceny vody. S návrhem přišlo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky, podle nějž jde o možnost, jak do vodohospodářské infrastruktury dostat další finanční prostředky. Dvousložkovou cenu vody již v tuzemsku uplatňuje několik vodárenských společností a také řada zemí v západní Evropě. Prostřednictvím portálu www.vodarenstvi.cz jsme oslovili významné představitele českých vodárenských společností, aby se k problematice vyjádřili. Odpovědi budeme v následujících dnech postupně zveřejňovat.
Otázky:
1) Jaký je postoj Vaší společnosti k možnosti zavedení dvousložkové ceny vody?
2) Uvažuje (uvažovala v minulosti) Vaše společnost o této možnosti? Jaké byly závěry?
3) Jak se stavíte k možnosti zvýšit fixní podíl v ceně až na 50 % ze současných 15 %?
4) V čem podle Vašeho názoru spočívají výhody dvousložkové ceny, v čem naopak vidíte její úskalí a problematické momenty?
František Barák, předseda představenstva a ředitel společnosti VAK Hradec Králové:
1) Naše společnost zavedla dvousložkovou cenu vody v roce 2009, tato forma ceny se osvědčila.
2) Pro zajištění financování obnovy vodárenského majetku, to je sítí a technologií, pro zabezpečení trvale provozuschopné infrastruktury, bude nezbytné posílit roli dvousložkové cenu vody, která je vyjádřením solidarity a participace všech spotřebitelů na nákladech spojených s údržbou a obnovou vodárenského majetku. Významně bude muset narůst pevná složka ceny vodného a stočného.
3) Fixní náklady vodárenských společností jsou ve výši 70%. To jsou náklady spojené především s pořízením, údržbou a obnovou majetku – s výstavbou a údržbou sítí a technologií, variabilní náklady spojené s nákupem surové vody, výrobou pitné vody, její distribucí a následným odkanalizováním a vyčištěním, jsou podstatně nižší.
Ve dvousložkové ceně vody platí dnes spotřebitel v některých regionech ročně zhruba několik korun až tisíc korun za vodné a stočné (podle průtoku vodoměru) jako pevnou část a podstatně vyšší část podle skutečné spotřeby. Samozřejmě spotřebitel – chatař nebo chalupář s odběrem deseti kubíků za rok, a platící za pevnou složku pět set korun ročně zaplatí za kubík vody (bez stočného) devadesát korun. Panelový dům se 300 obyvateli zaplatí za pevnou složku 4000 korun za rok, to znamená, že pevná složka na jeden kubík zvyšuje cenu vody pouze o 40 haléřů. Cena vodného je potom při průměrné spotřebě 40 korun a 40 haléřů.
Uvedu příklad: náklady spojené s připojením vodovodu, jeho osazením technologiemi, měřením a údržbou do srovnatelných objektů jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich desetkrát nižší než v druhém. V blízké budoucnosti dojde k podstatnému navýšení pevné částky za vodné a stočné, během dvaceti let bude zřejmě nadpoloviční částí ceny vodného a stočného, zatímco cena za objem spotřebované a odkanalizované vody, tedy druhá variabilní složka, bude složka méně významná.
Způsobí to zdražení technologií, nutnost generovat více prostředků na obnovu vodárenských sítí a téměř malá možnost (nedojde-li ke změně legislativy v naší zemi), vzhledem k majetkoprávním vztahům a věcným břemenům, budovat nové vodovodní a kanalizační sítě a propojovat regionální vodovodní přivaděče. Jedině podstatné zvýšení pevné složky dovolí zachovat solidární cenu jak je tomu na většině území naší země dosud. Solidární cena znamená jednotnou cenu v regiónu, stejnou cenu vodného a stočného ve městě a na venkově. Dosud města a velké aglomerace dotují venkov. Bude-li tomu tak nadále, pak ovšem pouze za významného přispění pevné složky ceny vodného a stočného.
Další příklad: vodárenská společnost obsluhující 180 tisíc obyvatel má 33 tisíc přípojek (klientů, nebo smluv), z toho je jedna třetina na venkově. Tato třetina klientů se podílí na tržbách čtyřmi procenty, ovšem čerpá náklady ve výši 22%. Přesto je cena vodného a stočného stejná ve městě i na venkově.
4) Dvousložková cena vody, to znamená zavedení pevné složky do ceny vody, je, jak jsem zmínil, spravedlivou participací všech spotřebitelů na fixních nákladech spojených s výrobou pitné vody. Dovolí zachovat solidární jednotnou cenu vody v regiónu bez ohledu na výši spotřeby jednotlivých odběratelů.
Úskalím jistě bude odvaha manažerů vodárenských společností a populismus municipálních politiků při navrhování a schvalování příslušných opatření vedoucích k zavedení dvousložkové ceny vody.
Anatol Pšenička, generální ředitel SmVaK Ostrava a.s.
1) Dvousložkovou cenou vody jsme se v minulosti několikrát zabývali. Na základě propočtů jsme dospěli k závěru, že v současnosti uplatňovaná solidární cena by ztratila své poslání již s přihlédnutím ke skutečnosti, že cena pro některé skupiny obyvatel v našem regionu, by jednotkové neúměrně stoupla (senioři, lidé žijící v odlehlejších lokalitách).
V případě naší společnosti je nutné brát v potaz, že kromě hustě osídlených lokalit a velkých měst, zásobujeme také podhorské a horské oblasti v Beskydech, nebo Oderských vrších, stejně jako rozptýlenou zástavbu třeba na Opavsku. Tam jsou logicky náklady na jednotku produkce vyšší a právě proto má smysl námi uplatňovaná solidární cena.
2) Společnost v minulosti tuto možnost zvažovala. Nakonec po konzultaci s vybranými starosty měst a obcí od této možnosti upustila. Hlavním důvodem byl nepřiměřený nárůst ceny na jednotku produkce u obyvatel s minimální nebo velmi nízkou spotřebou vody.
3) Požadavek na zvýšení fixního podílu v ceně na 50 % považujeme za nepromyšlený. V konečném efektu by došlo ještě k progresivnímu růstu jednotkové ceny, což by dopadlo především na některé citlivé skupiny v námi zásobovaném regionu.
4) Hlavní výhodu dvousložkové ceny vidíme v „garantovaném“ a „pravidelném“ příjmu peněžních prostředků pro vodohospodářský subjekt. Přináší také určitý pocit spravedlnosti při uplatnění vynaložených nákladů na provoz vodohospodářských zařízení v případech, kdy odběr je nulový či minimální, ale náklady spojené s provozování vodovodní přípojky přesto vznikají. (osazení, výměny a odečty vodoměrů, zásah kvalifikovaných zaměstnanců apod).