Dnešní výlet podél jarní Lužnice, řeky oblíbené v létě vodáky, začíná i končí v Sezimově Ústí I. Jde o starší část města, kterou obyvatelé v roce 1420 vypálili, a odešli na blízkou horu Tábor, kde se právě formovalo husitské hnutí. Ke svému historickému názvu se město vrátilo až na počátku dvacátého století.
Než po modré turistické značce, na kterou narazíme na náměstí, sejdeme do údolí Lužnice, projdeme kolem oploceného areálu. V něm najdeme hrobku prezidenta Edvarda Beneše a také vilu, kde se svou manželkou pobýval. Ceněná je kromě vily také okolní zahrada. Více informací o areálu najdete zde. Za touto zajímavou lokalitou nás modrá turistická značka přivede mírným klesáním do údolí Lužnice. To bylo v roce 2014 vyhlášeno od Veselí nad Lužnicí až po soutok řeky s Vltavou přírodní památkou kvůli ochraně vzácných druhů rostlin a živočichů. Více informací najdete zde.
Budeme pokračovat proti proudu řeky. Jen dva a půl kilometru od začátku naší cesty přijdeme do osady Soukeník. Zde stojí za to se na chvíli zastavit. Zajímavostí je jez (bohužel již při mírně zvýšené hladině nebezpečný pro plavce a vodáky, vyžádal si již řadu obětí i zranění), přilehlá vodní elektrárna, nad řekou se nachází sportovní areál, kde hrají své domácí zápasy druholigoví fotbalisté FK Táborsko. Pár desítek metrů nad jezem je také chatová osada s restaurací. Více informací najdete zde. Ze Soukeníku pokračujeme stále proti proudu malebným údolím Lužnice podél chat, chatiček i celoročně obývaných domů, ve které byly původní chatky přeměněny.
Po dvou a půl kilometrech dorazíme do Plané nad Lužnicí. V městečku je možné se občerstvit v některé z restaurací, hospod nebo cukráren. Jezdí odsud také městská hromadná doprava směrem na Tábor se zastávkou v Sezimově Ústí, kde dnešní výlet začal. Ale byla by škoda výlet v polovině trasy ukončit. V Plané nad Lužnicí přejdeme most na druhou stranu řeky pár desítek metrů pod místním jezem a pokračuje po jejím proudu tentokrát po žluté turistické značce zpět do Sezimova Ústí. První zajímavé místo nás čeká poté, kdy opustíme zástavbu Plané nad Lužnicí. Projdeme pár set metrů lesem a cesta se ocitne mezi čtyřmi rybníky – dva leží těsně u řeky, dva jsou na druhé straně stezky.
Pokračujeme necelý kilometr dál po žluté a dorazíme z druhé strany k soukenickému jezu. Za ním se žlutá turistická značka přiblíží toku Lužnice a pokračujeme kolem chat těsně podél vody. Chatoviště skončí a cesta pokračuje podél řeky lesem. Za další kilometr dojdeme ke sportovnímu areálu v Sezimově Ústí I. Po lávce přejdeme řeku – můžeme z ní sledovat Kozský potok, který se zde u areálu Benešovy vily vlévá do Lužnice. Když sejdeme z lávky, po pár metrech máme napravo kultovní hostinec U Křivánků – byla chyba se na chvíli nezastavit a nenadýchat neopakovatelnou atmosféru klasické jihočeské hospody, jejíž historie sahá až po poloviny 19. století. Od podniku je to už jen pár set metrů na náměstí, kde na nás čeká auto, případně autobus do Tábora.
Celý výlet měří 10 kilometrů, je nenáročný a s minimálním převýšením, protože prakticky celá trasa vede podél řeky. Lužnice mezi Sezimovem Ústí a Planou nad Lužnicí je obvykle klidná a teče velmi pomalu – vodácky řečeno kafe. Když ale začne jarní tání, nebo probíhají podzimní výlovy na Třeboňsku okolo toku horní Lužnice, umí si voda razit cestu rychle, dynamicky a na jezech vydávat hřmotné zvuky.
Trasa výletu je zde.
Foto: Marek Síbrt
