Dlouhodobé sucho je podle Miroslava Kyncla z Hornicko-geologické fakulty ostravské Vysoké školy báňské závažným problémem v několika evropských zemích. Klimatické změny dopadají na vodní hospodářství a projevují se zvýšenou četností extrémních hydrologických jevů.
Miroslav Kyncl během svého příspěvku poukázal na problematiku klimatických změn zejména v případě Švédska, Německa, Velké Británie a Holandska, kterou jsou považovány za progresivní země v oblasti přizpůsobování se změně klimatu. Opatření, která tyto země přijaly, mohou být aplikovány v některých případech i v České republice.
Miroslav Kyncl uvedl, že problematice klimatických změn je v současnosti věnována velká pozornost ze strany Evropské unie. V Evropě se očekává do roku 2100 nárůst průměrné teploty o více než 2 stupně Celsia. Výrazně se má také zvýšit četnost suchých období, ale i povodňových stavů.
Ve Švédsku se účinky změny klimatu mohou projevovat zvýšenými srážkami, zvýšením teploty vzduchu i mořské hladiny. V severní části země jsou tyto skutečnosti ještě o něco patrnější než v její jižní části. Další rizika spočívají v sesuvech půdy a zvýšené erozi.
Také v Německu se očekává pro období let 2010-2050 průměrný nárůst teploty o 0,5 až 1,5 stupně. Do konce tohoto století se pak má oteplit dokonce až o 3,5 stupně v závislosti na zeměpisné poloze té které spolkové země.
Ani Velká Británie se podle prognóz nevyhne do konce tohoto století výraznému oteplení. Vše se má projevovat především teplejšími a vlhčími zimami. Z analýz vyplývá, že bez realizace potřebných opatření, je v ohrožení tzv. suchými periodami až 45 % vodních zdrojů.
O něco odlišná situace než v jiných zemích, se pak předpokládá v Nizozemsku. Díky své geografické poloze a také díky tomu, že zde do Severního moře ústí několik velkých řek (Šelda, Rýn, Máza) je již dnes ohroženo povodněmi na 60 % území země. Problém zvyšování teplot a suchých období není považován za naléhavý.
V České republice dojde podle prognóz ČHMU také v průběhu příštích 30 let ke zvyšování průměrných teplot až o 1,8 stupně. Očekávají se nárůsty objemu srážek, a to především v zimě a na jaře. V létě lze počítat s poklesy srážek, což povede k častějšímu suchu. V České republice se jako závažnější jeví problémy sucha, v přímořských státech pak hlavně povodňové stavy či mořské bouře.
Každá ze zemí má odlišný přístup k strategii boje proti povětrnostním a srážkovým jevům.
Ve Švédsku neexistuje celková národní adaptační strategie a problémy řeší samosprávné kraje odděleně. Naopak v Německu se na problémy přizpůsobování klimatu nahlíží s velkou vážností. Je zpracována Německá strategie klimatických změn, jež je rozpracována jak pro celou zemi, tak pro každou spolkovou zemi zvlášť.
Ještě dále dospěli ve Velké Británii. Ta je první zemí na světě, která má právně závazné dlouhodobé snižování emisí a rámec pro budování schopnosti přizpůsobit se změně klimatu. Tento program je každých pět let přezkoumáván a doplňován novými závěry.
V Holandsku se staly impulsem pro vytvoření národního programu povodně v letech 1993 a 1995. V roce 2007 byl zřízen nový program Delta s cílem zajistit v dlouhodobém výhledu odolnost proti klimatickým změnám pro období 2050-2200.
Závěrem lze říci, že mezi uvedenými zeměmi panuje shoda na řešení základních otázek změn klimatu a každá země přistupuje k této problematice s ohledem na svou geografickou polohu a potřeby.