Český Priceston nabízí Mosambiku unikátní technologii na odsolování vody

Problematika kvalitních vodních zdrojů patří k nejpalčivějším celosvětovým problémům. Především v afrických zemích, včetně Mosambiku. Společnost Princeston ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou nabízí unikátní českou technologii na odsolování vody, která je nenáročná na energii. Radio Praha přineslo rozhovor se zástupcem společnosti Janem Pavelkou. Publikujeme jej v kompletním znění.

„Oslovili jsme Českou rozvojovou agenturu s tím, že jsme se přihlásili do výběrového řízení v rámci dotačního titulu B2B, což je řízení na pobídku českých firem na uplatnění jejich know-how a technologií na nových trzích. Přišli jsme s tím, že máme technologii, která je unikátní, a představuje úplně nový směr v odsolování mořské vody, a výroby pitné vody. Mosambik má zájem i spolufinancovat instalaci té první odsolovací jednotky na ostrově Inhaca,“ sdělil Jan Pavelka.

V čem je technologie unikátní?

Mořská voda prochází jednotkou, kde se odpařuje pomocí odpadního tepla. Ty páry se následně kondenzují, to je ochlazování tou vstupní mořskou vodou. Tím vyrábíme destilovanou vodu, kterou musíme zpětně remineralizovat. Na to se používá dolomitský vápenec, s tím vodu zase obohatíme o všechny potřebné minerály. Na konci vám z jednotky teče perfektní pitná voda, která má mnohem lepší parametry, než z běžně používaných technologií, zejména reverzní osmózy. Podstatné je to, že naše technologie je založena na principu vakuové destilace. Pracujeme ve vakuu, takže nám voda začne vařit dřív, než při sto stupních Celsia. Stačí nám 60 nebo 65 stupňů. Unikátní je to v tom, že tam, kde je některý z těch zdrojů odpadního tepla, tak vy si pořídíte jednotku, sice za ni něco zaplatíte, ale potom, když máte mořskou vodu a zdroj odpadního tepla, tak už nepotřebujete žádný další vstup. Nespotřebováváte elektrickou energii, jen využíváte něco, co už existuje, a s nulovými náklady vyrábíte pitnou vodu. Věříme, že je to řešení pro ty chudé africké oblasti.

Standardně vyrábíme jednotky od 1,5 kubíku denně až po 200 kubíků denně. To, co plánujeme instalovat na Inhace, je takový lodní kontejner. Je to jednotka, která má kapacitu pět kubíků denně. Primárně ji plánujeme jako zdroj pitné vody pro místní kliniku a pro školu.

Ochutnal jste tu neodsolenou vodu, co tam mají?

Tam není vodovod. Zrovna na Inhace se před pár lety realizoval projekt, který financovala česká ambasáda v Pretorii v Jižní Africe. Místní vyhloubili tři či čtyři kopané studny. Nemají víc než 15 metrů, je tam dostatek vody, ale protože je to ostrov, a má pískové podloží, tak ta voda není úplně sladká. Tato voda je pitelná, ale je nebezpečná pro zavlažování. Jakmile takovou vodou zavlažujete půdu, tak ji postupně zasolíte. Vede to k postupné degradaci půdy, kdy za pár let tam nebudete moci pěstovat nic. Oni to kombinují. Dva měsíce v roce jim tam prší, napustí si tam takové rybníčky, ze kterých vodu využívají, dokud je. A když není, tak zalívají vodou z mělkých studní. Nejsou soběstační, ani ten ostrov, který má asi 6 tisíc obyvatel, aby si vypěstovali to, co sami zkonzumují. Nechávají si vozit ovoce a zeleninu zejména z Jižní Afriky. Je to neskutečně drahé. Když jdete na trh, tak koukáte, jaké tam jsou ceny. I ten náš malý projekt by měl pomoci k tomu, aby místní zemědělská kooperativa mohla celoročně osít nebo osázet větší plochy, a měla pro ně vodu na závlahu.

Cítil jste vstřícnost od místních?

My jsme měli štěstí, že jsme natrefili na projektového partnera, který má v popisu své činnosti vyhledávání nových inovativních řešení pro problematiku zásobování pitnou vodou. Tím pádem byla ta jednání velice vstřícná. Byli jsme na dvou ministerstvech. Mosambičani sami z nějakých grantů, které mají k dispozici, jsou ochotni spolufinancovat instalaci té jednotky. Když někomu řeknete, že Afričani jsou ochotni dávat do něčeho vlastní peníze, tak to mnozí považují za zázrak nebo věc, která se neděje každý den. Mosambik sám o sobě je úžasná země. Podle toho, co jsem zažil, neexistuje rasismus, ani černý, ani bílý. Nikdo na vás na ulici neupozorňuje, že vypadáte jinak. Hlavně v Maputu, v hlavním městě jsou na přítomnost bělochů zvyklí. Je tam hodně Portugalců, Brazilců. Mosambik je z mého pohledu vstřícná, krásná a pozitivní země.“

Narazil jste tam i na jiné Čechy?

Ne, nenarazil. Máme informaci, že tam jeden Čech podnikal v minulosti. Já jsem ho kontaktoval. Napsal mi, že už věci spojené s vodou nedělá, že se věnuje těžbě nerostných surovin. Nebyl dole na jihu v Maputu, byl někde nahoře na severu. Cestování je tam do značné míry omezené chabou infrastrukturou.

Vodohospodářské projekty jste měl na starosti v řadě zemí – Kosovo, Moldávie, Bosna a v Africe také Etiopie.

Dohromady to bylo asi 14 let. Já jsem dělal pro neziskovou organizaci Člověk v tísni nějakou dobu, pak jsem pracoval pro soukromé české firmy, které dělaly vodohospodářské projekty po světě. V jednu chvíli jsem měl na starosti čtyři vodohospodářské projekty v různých zemích, takže jsem mezi nimi pendloval. Za těch posledních 14 let, jsem dvě třetiny času strávil v zahraničí prací na projektech převážně rozvojových.